Jonáš se chtěl rychle zvednout, aby dal všechno honem do pořádku, jenže s sebou pod stůl stáhl i samotného vládce pekel. Ten nechtěl, aby ho někdo viděl, jak se nedůstojně válí na zemi, a tak rychle vstal, ale přitom se praštil hlavou o stůl. Kdyby byl obyčejný člověk, tak by mu jen naskočila boule, ale on si ulomil čertí chloubu. Najednou byl bez pravého rohu. To ho rozlítilo ještě víc. Z očí mu sršely blesky a z pusy vyletěla slova, která se snad ani nedají opakovat. „To si odskáčeš ty ňoumo trdlovatý. K čemu je peklu takový nešikovný čert? Jestli nebudu mít ještě dnes zpátky svůj roh, tak už tě tady nechci vidět!“ vyhrožoval. Popadl ubrus, který Jonáš stále ještě držel v ruce a připlácnul si ho na hlavu, aby zamaskoval, že mu chybí jeden roh. Rázným krokem odkráčel do své pracovny. Jonáš byl nešťastný. Bylo mu líto, co způsobil, ale nevěděl, co s tím. V myšlenkách už byl jednou nohou z pekla venku. Seděl pod dírou, která spojovala pekelný svět s tím lidským, a tvář měl v dlaních. Najednou ho něco praštilo do hlavy. Nejprve ho napadlo, že dostal pohlavek od Lucifera, ale byla to skleněná lahev, kterou někdo odhodil rovnou do pekla. Jonáš chvíli přemýšlel, jestli si má nejprve zatlačit svou bouli nebo raději uklidit skleněnou lahev, která se
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512083