ho přivedem Amíkům. El Mago je s nima jedna ruka. CIA tohleto, CIA tamhleto.“ „To je kravina.“ „Fakt je s nima jedna ruka! Nekecám.“ „Ne, jako že mi vykládáš kraviny o Giancanovi. V jednom kuse meleš hovadiny. Nikdy si nic neověříš a plácáš všechno, co ti ty vyhulenci nakecají,“ odbyl ho Elvis. V tom se nepletl. Velkou část Antilopovy práce zabíralo tahání se s feťáky a hipíky, kteří celý dlouhý den žvanili o trávě, a on se snažil zachytit všechny možné zvěsti. Někdy na nich bylo zrnko pravdy a někdy šlo o historky o gangsterech, kteří dělají hovězí tacos. Antilopa pokrčil rameny. „Ale kdyby to byla pravda, bylo by to lepší než tyhle debilní sledovačky. Při cvičný střelbě jsem měl dobrý výsledky a nikdy nemůžu nikoho zastřelit. Místo toho nám přidělujou takovouhle zasranou votročinu, která by, mezi náma, měla bejt pro sráče. My máme bejt elita.“ „Není to otročina. A koho chceš zastřelit?“ „Nevim. Giancanu.“ „Giancanu, Giancanu. Jako kdybys někdy někoho zastřelil.“ „Někoho jsem zabil.“ „Jo, a koho?“ „Nějakýho zmrda,“ zamumlal Antilopa. „Problém je v tom, že když zastřelíš nesprávnýho zmrda, skončíš jako já.“ Antilopa se odmlčel a přestal žvýkat. To Elvisovi potvrdilo, že tentokrát mluví vážně. Upíral pohled na nějaký bod nad Elvisovým ramenem. Po pár vteřinách začal znovu hlasitě žvýkat a sebral z police plechovku mladých úhořů. „Chlape, kdo sakra jí takový sračky? Ochutnals to někdy?“ zeptal se. „Myslím, že El Gazpacho jí takovej sajrajt!“ Elvis přešel do obýváku, aby pokračoval v hledání, a nechal Antilopu, ať si povídá sám se sebou. Nakonec v bytě nic nezjistili.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511989