Alpy Vysoko v horách, za skalním štítem s úbělem sněhu, hromy, blesky bitém, je cesta do nebe. Stále ji hledám, jen málo už chybí, co je mi třeba – vírou a touhou rok za rokem rostu. Ze všeho nejvíc podobá se mostu, vzhůru se klene v jasných barvách duhy. Jak ji však najít? Poznat od těch druhých? Někdy jsem blízko, nelze ji zaměnit – značí ji totiž divy a znamení: Zářivě například zavoní vzduch, ozvěnou v horách zní: „Grüss Gott, Zdař Bůh“, líbezně zvoní padající voda slavnostní Ave, jako od Gounoda, člověku nedá potřísnit si ret ošklivým slovem, zápachem cigaret. Myšlenka divná hlavou se mi honí – marně jsem pátrala letos, jako vloni ve věčném sněhu alpských velikánů, smutná však přece dlouho nezůstanu. Já totiž zahlédla – jak to jenom říci? Ta znamení leckde: U přátel, na vesnici…
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511762
Fandango Na šťastném ostrově jiný je svět, nejvíc mne vzrušuje zvuk kastanět. Jedno však bolí tu v tropickém ráji, že luna z pobytu každou noc krájí. Jdou vlny po moři, čas krutě měří, hovoří o hoři a já jim věřím, že se k nám nevrátí, lásko má sladká, tonutí v závrati, kdy zem je vratká… Má úzkost narůstá – i ty jsi bledý, líbám tě na ústa už naposledy…
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511762
Neplač Neplač už a neříkej tu zlou lež, že nemá cenu světem bloumat, s poctivostí nejdřív pojdeš a život, že je špatná smlouva. Možná je život jak formulář, kde řádek máš vypsat po řádku, nesmíš být ani trochu lhář, „má dáti – dal“ mít v pořádku, nic nepřeskočit a nic zkrátit, být radši pro smích, jak Don Quijote, protože všechno se k nám vrátí a nade vším zní hodin tikot… Neplač! Povím ti o šťastné zemi, kam vedou vrátka nevelká, formulář správně vyplněný poslouží jako vstupenka. Podobni řekám či potokům, už ve skupenství jiném, všichni pak bok po boku do moře jasu vplynem.
Ukázka elektronické knihy