jí povědomé polechtání nepřineslo pocit vítězství. Brendanův zájem ji spíš… znervózňoval. Musel by být mrtvý, aby se na ni nedíval. Ale opravdový zájem, to bylo něco jiného. Dokonce si nebyla jistá, co by dělala, kdyby Brendan věnoval jejímu sex-appealu víc než jen běžnou pozornost. Vždyť ještě nosí snubní prsten. Což znamená, že na své zesnulé manželce dosud visí. Takže budou s Brendanem přátelé. Rozhodně jen přátelé. Kapitán si odkašlal. „K majáku je to odsud jen pět minut pěšky. Taky je ještě pořád dost teplo na to, abyste se vypravily na pláž. Ve městě je i malá vinárna. Moji chlapi si furt stěžujou, že tam musí chodit na rande. Mají tam takové místo, kterému říkají selfie koutek. Ten se vám bude moc líbit.“ „To zní dobře.“ „Taky jsem vám přinesl nějaké jídlo,“ řekl tiše a odložil ho na linku. Když stál tak blízko ní, byl obrovský rozdíl ve velikosti jejich postav ještě patrnější. Taky zachytila jeho deodorant s vůní mořské vody. Jen přátelé, připomněla si. Truchlící vdovec není muž pro krátký románek. Piper polkla a podívala se na jídlo. Přinesl tři druhy. Našpulila rty. „Myslím, že je moc brzy ráno na to být uražená.“ „Neberte to tak, že vám tím naznačuju, abyste nevařila. Tohle je pro případ nouze.“ Rozbalil první jídlo, byla to čína. „V každé restauraci jsem koupil to, co si tam vždycky objednávám já, takže ochutnáte jejich nejlepší jídlo.“ Šťouchla ho bokem, a kvůli tomu, že byl o třicet centimetrů vyšší než ona, se mu strefila do vrchní části stehna. „Chcete říct, to jediné, které jste ochutnal?“ Hrozilo, že se usměje. „Vždyť chutnají všechny stejně.“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511660
„Ale kdepak.“ „Máte u sebe mobil?“ zeptal se Brendan. Přikývla, otočila se namístě, udělala dva kroky a zvedla odhozený polštář. Přidržela si ho na zadku, aby ukončila jeho trápení – a dala mu tím najevo, že pochopila signál, že jsou jen přátelé. Zpod svého polštáře, čestného místa, sebrala mobil, pak se obrátila a přehodila si polštář zase dopředu. Jak se otáčela, zjistila, že ji Brendan zvědavě pozoruje, ale její náhlou skromnost nekomentoval. „Jestli budete mít se sestrou problémy, zatímco budu pryč, zavolejte Mickovi.“ Sklonil hlavu. „To je můj… tchán.“ „Včera jsme se s ním setkaly,“ oznámila mu Piper a usmála se, přesto v ní zmínka, že má Brendan tchána, vyvolala tíseň. „Je moc milý.“ Brendan se zatvářil překvapeně. „Aha. Správně. No, nebydlí daleko odsud. Dám vám jeho číslo pro případ, že byste něco potřebovaly.“ „Rozkaz, kapitáne.“ Srazila bosé paty. „A pak vydrbu palubu.“ Pohrdavě si odfrkl. „Jednou vezme do ruky mop, a už…“ Piper se rozzářila. „Jé, vy jste si všiml, jak jsme to tu vypulírovaly, že jo?“ „Jo. Není to špatné,“ poznamenal a rozhlédl se po bytečku. „Tak můžu?“ Piper ho pobavila tím, že když jí chraplavě diktoval Mickovo číslo, ukládala si ho rovnou do telefonu. „Děkuju…“ „Napište si také moje,“ řekl stroze, náhle zcela fascinovaný jedním z jídel. „Na moři nebudu mít signál, ale –“ „Mám si ho uložit pro případ, kdybych potřebovala poradit s vařením, než se vrátíte?“ Z hrdla mu vyšel zvuk, který to měl potvrdit. Piper sevřela rty, aby potlačila úsměv. Byla svědkem, jak se 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511660
Brendan s přítelem, tím Foxem, pořád popichují jako bratři. Nejspíš pro něho není přirozené udělat si přátele. To nebylo překvapení. „Dobře, nadiktujte mi to číslo, kapitáne.“ Zdálo se, že se mu ulevilo, když ho povzbudila. Odříkal číslice a Piper si je uložila do mobilu. Když jeho číslo rovnou vytočila, zvedl hlavu, jako by se snažil zjistit, odkud ten zvuk přichází. „To je váš telefon,“ vysvětlila mu se smíchem. „Volám vám, abyste i vy měl moje číslo.“ „Aha.“ Přikývl, v jednom koutku úst mu škublo. „Správně.“ Přiložila si dlaň na rty a zašeptala: „Mám čekat nahaté fotky?“ „Kristepane, Piper,“ zavrčel, vyrovnal do řady jídla a dal najevo, že diskuze je u konce. Ale než vyrazil ke dveřím, na chvíli zaváhal. „Teď když mě máte uloženého v telefonu, znamená to, že až se příště vloupáte do střešního bazénu, dostanu i já hromadnou pozvánku?“ Mrkl na ni, aby pochopila, že si dělá legraci. Ale Piper si nemohla pomoct, ušklíbla se, když si představila mořem ošlehaného hromotluka ve vytříbené společnosti v Los Angeles. „Jasně. To si pište.“ „Bezva.“ Když se Piper koketně usmála, Brendan si zakašlal do dlaně a zase se odvrátil. Popadl bednu s nářadím a vydal se ze schodů. Prostě jen tak. Dokončil práci a formality byly hloupost. Piper vyšla za ním, sledovala ho z horního schodu. „Jsme přátelé, Brendane?“ „Ne!“ zavolal na ni bez zaváhání. Spadla jí čelist. Když zavřela dveře, rozesmála se. Hannah se posadila a zeptala se: „Co se tu sakra děje?“ Pomalu zavrtěla hlavou. „Nemám tušení.“
Ukázka elektronické knihy