nespokojenost. Její příběh Liškodlak Foxie pojednával o dívce v sedmé třídě, která se za úplňku měnila v lišku a její nitro bylo stejně rozdrásané jako punčochy po její fyzické proměně. Moct lovit veverky a přežívat v divo čině bylo opojné, ale skličovala ji samota. V této kapi tole právě objevila elixír, který ji může proměnit zpátky v normální holku. Když ho vypije, neucítí Foxie už nikdy tu opojnou radost divokého zvířete. Když ho nevypije, ztratí své kamarádky, protože už s nimi nebude mít nic společného, a ony půjdou dál bez ní. Na konci kapitoly Foxie usoudí, že je v bezvýchodné situaci, a rozhodne se na to radši vyspat. Rosie kapitolu rychle pročetla a nahrála ji na webové úložiště TANu. Cítila se stejně bezradně jako ubohý liškodlak. Jako autorka odpovídala za to, že Foxii z té šla mastyky vysvobodí, jenže kdyby Rosie věděla, jak na to, nepotýkala by se se stejným oříškem i ve vlastním životě. „Ahoj,“ usmála se něžně její maminka, která právě otevřela dveře Rosiina pokojíčku. Vyndala si z očí čočky a nasadila brýle a tepláky. Takhle se Rosii líbila nejvíc, protože to znamenalo, že doktorka Fiona není na tele fonu. Dnes v noci zůstane doma. „Pojď si sednout,“ pokynula k posteli. Rosie žuchla vedle ní na postel. „Jak to jde?“ zeptala se Fiona. Mezi obočími se jí kr čily dvě hluboké starostlivé vrásky. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511583
„Fajn. Proč?“ „Přečetla jsem si na rodičovském portále poslední kapitolu Liškodlaka Foxie a –“ „Už? Zrovna jsem ji tam dala.“ Fiona položila Rosii ruku na koleno, jak to dělávala nemocným malým dětem, když měly strach. Nebylo divu, že se rodiče v hodnocení na internetu rozplývali nad jejím přístupem k pacientům. Z jejího doteku sálalo teplo, z oříškových očí vyzařovala empatie. Vaše bolest byla její bolestí, prožívala ji s vámi. „Dělám si o Foxii sta rosti. Připadá mi… rozpolcená.“ Rosie si povzdechla. Byla ráda, že se nemluví o ní. „Ona je rozpolcená.“ „Z čeho?“ Rosie se podívala skrz matčiny brýle hluboko do je jích očí. Ty nevíš? Jako fakt? „Buď je šťastný její mozek, nebo její srdce. Nikdy není šťastné obojí zároveň.“ Fiona se slabě zasmála. „Co je na tom k smíchu?“ „Právě jsi popsala základní problém pracující matky.“ „Fakt? Jak to?“ „Když jsem se svými pacienty, nemůžu být s tebou. Když jsem s tebou, nemůžu pomáhat svým pacientům. Být s jedním znamená zklamat toho druhého. Je hodně těžké mezi tím zachovat nějakou rovnováhu.“ „A jak to řešíš?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511583
„Dělám, co můžu, když jsem v práci, a dělám, co můžu, když jsem s tebou a tátou.“ „Ale kdyby sis musela vybrat jen jedno, co by to bylo?“ „Vybrala bych si srdce. Vybrala bych si tebe.“ „Takže myslíš, že by Foxie měla vypít ten elixír a stát se zase člověkem?“ „Přijde na to,“ odtušila Fiona. „Nemá Foxie trochu potíže přizpůsobit se svému novému… ehm, životu v di vočině?“ „Přizpůsobit se?“ „Ano. Je to velká změna proti jejímu starému životu. Třeba je toho na ni moc, a v tom případě by měla být tr pělivá, protože si na to za krátký čas zvykne.“ „Jenže ona čas nemá, to je ten problém. Její kama rádky nejsou noční živočichové. Jedou podle úplně ji ného rozvrhu. Nikdy se s nimi pořádně nevidí, a takhle půjdou dál bez ní.“ „No, třeba si Foxie najde nové kamarády. Liškodlaky, jako je ona.“ „Ale ona nechce kamarády liškodlaky. Chce svoje normální kamarády.“ „Chce je víc než lovit a honit veverky?“ „Ano.“ „Pak by Foxie měla ten elixír vypít.“ „Myslíš?“ 100
Ukázka elektronické knihy