Slabika a její hranice v češtině (Ukázka, strana 99)

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511331

5. další principy slabikování

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511331

100

Kromě fonotaktického a sonoritního principu se v literatuře objevuje celá řada dalších pravidel a doporučení pro nejvhodnější způsob slabikování. V této kapitole proto probíráme zbývající nám známé principy, které vycházejí nejen ze syntagmatických rozdílů mezi fonémy v posloupnosti, ale i z paradigmatických vlastností fonémů. Některé přístupy dále zohledňují zvukové vlastnosti slabiky, a to jak segmentální (jako je podoba slabičného jádra, popř. váha slabiky), tak suprasegmentální (především přítomnost přízvuku). Mezi alternativními umístěními slabičné hranice může konečně rozhodovat četnost výskytu slabičných hran na okrajích slov.

5.1 princip maximalizace Maximalizace obecně znamená slabikování, kdy se mediální konsonanty v maximální míře (obvykle v míře dovolené fonotaktickým principem) přiřazují buď V1 kodě, nebo V2 prétuře. Princip lze ekvivalentně nazvat též principem minimalizace, protože při maximalizaci V1 kody se zároveň minimalizuje V2 prétura a naopak (obě možnosti mohou nastat pouze při ambisylabičném řešení, jinak se vylučují). Velmi často se maximalizace používá spolu s principem relevantnosti suprasegmentálních vlastností slabik (viz odd. 5.6.2), který preferuje přízvukově prominentnější slabiky. Neberou-li se tyto vlastnosti v potaz, musí se mezi V1 kodou a V2 préturou rozhodnout jinak.

Maximalizace V2 prétury na úkor V1 kody se objevuje ve dvou podobách, a to jako princip otevřených slabik (Pulgram, 1970) a jako princip maximální prétury (Selkirk, 1982). Záměrem obou je v co největší možné míře slova rozdělit na otevřené slabiky, liší se pouze ve směru svého působení. U principu maximální prétury se k V2 slabice přiřadí maximálně možný počet mediálních konsonantů, přičemž o počtu přiřazených konsonantů obvykle rozhoduje fonotaktika, respektive sonorita. Princip otevřených slabik oproti tomu primárně vytvoří otevřenou V1 slabiku; není-li tato slabika nebo vzniknuvší V2 slabika přípustná, přiřadí se k první slabice co nejmenší počet mediálních konsonantů tak, aby byl fonotaktický princip uspokojen.

Příklady slabikování češtiny podle těchto principů uvádíme pod bodem (1). První sloupec zahrnuje dělení, v nichž otevřené slabiky, popřípadě maximální prétury ne-

Ukázka elektronické knihy