domyslným plotem zahřál a vysvlékl se do pasu, bunda, svetr a nátělník ležely na drnovém hrbolu. Kjartana je pořádný kus, tučné břicho mu visí jako polštář přes pásek u kalhot. Kristín za sebou měla dvacet minut nepřetržitého běhu, tričko se jí lepilo na kůži, před chvílí si sundala podprsenku a zmuchlanou si ji strčila do kapsy, značně se jí ulevilo, upnutá prsa jako by jí bránila se nadechnout, také nečekala, že by někoho potkala, na islandském venkově sotva někoho potkáš, člověk sem tam zahlédne jedoucí auto nebo lidi pohybující se kolem domů, ale nic víc, a teď tam najednou stál Kjartan, do polovice těla nahý, a zatímco ruka s palicí klesala na chomáč vřesu, pronesl to jediné, co ho napadlo: Ty tady? Jo, přikývla Kristín a snažila se, aby jí nebylo poznat na hlase, že je zadýchaná, zrovna jako ty! Načež je nic dalšího nenapadlo, a tudíž neříkali nic. Mezi nimi takových deset metrů, na Kristíniných prsou mokré tričko jako průsvitné rukavičky. Kjartan musel zmobilizovat všechny síly, aby se nedíval, ale ani to nestačilo, poručit očím není snadné a snadnější je být pes než člověk, ti se alespoň hned začali kolem sebe otáčet, sdělovat si navzájem novinky, Kristínin pes očichával Kjartanově feně zadek, jako by chtěl říct: Tak tady je něco, co bych si rád prohlédnul líp. Kristín si rozvázala mikinu, oblékla si ji a zpola povytáhla zip, snažila se počínat si při tom zvolna a nedbale, aby zakryla rozpaky, běhám tu, řekla a zasmála se skoro omluvně, abych se dostala do formy. Aha, to je dobře! Ano, člověk by měl poslouchat své tělo, odtušila Kristín, ale pak se kousla do rtu a zrudla, oči jí zabloudily ke Kjartanovu přetékajícímu břichu, ale on se zasmál tím svým hlubokým, chlapeckým smíchem a řekl, mně by žádné běhání nepomohlo, a plácl se do břicha, které se při dopadu dlaně roztřáslo, lehké vlnění končilo u okraje kalhot. Kristín se rovněž zasmála, ale prsty se jí samovolně rozpohybovaly, jak ji přepadla nenadálá, pošetilá touha je do toho těžkého těla zabořit a vidět, jak mizí v tukovém polštáři. Psům mezitím už došly novinky, Kristínin pes tiše vrčel a snažil se na fenu skočit, a oni se na ně s úsměvem dívali, až Kristín psa okřikla a prohodila jojo, a Kjartan také prohodil jojo a sáhl po palici. Kristín váhavě stáhla zip, svlékla
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511288
si zase mikinu, uvázala si ji kolem pasu a usmála se na Kjartana: Člověk se při běhu zahřeje. To rád věřím, odvětil Kjartan zvesela, levou rukou lehce zvedl palici, uvelebil ji na jednom sloupku u plotu a dodal, musí to být nádhera běhat v takovémhle počasí, a pevně přitom palici stiskl. Kjartan má dobrý zrak, ňadra jako by se k němu natahovala, napínala mokré tričko, viděl, jak pod ním vystupují hnědé bradavky. Kristín okřikla rozvášněného psa, který zase strkal čenich feně do zadku, a dala se do běhu, ňadra se jí houpala, po několika metrech se otočila, zvedla ruku na rozloučenou a zvolala, pokud je takovéhle počasí, běhám každý druhý den, počasí se musí využít, a zmizela. Pes ji následoval, věrnost a poslušnost převážila nad pohlavním pudem, tak jsou psi lidem nepodobní. Kjartan pustil palici z dlaní a ruce mu klesly podél boků, hleděl před sebe do země a cítil každičký gram svého kyprého těla, jsem kopec hnoje, přemítal, jsem hnusně tlustý, proč jsem si krucinál nenavlékl svetr, musela se zrovna jako s uděláním koukat na to mé bachraté břicho a proč jsem já tak blbě čuměl na její prsa, jako nějaký perverzní chlípník. Kjartan si povzdechl, oblékl si svetr, sedl si na kus drnu a pocítil hlad. Zavřel oči a uviděl před sebou Kristínu, zpocenou, rozzářenou ve vlhkém tričku, které napínala vystupující ňadra. Při hrůzu nahánějící myšlence, že Kristín po celém kraji roznese, jak jí nestydatě koukal na prsa, oči hned zase otevřel. Těžce povstal, sebral nářadí a kráčel pomalu k domovu, přísahaje si, že příští týden plot spravovat nepůjde, rozhodně ne za dva dny, běhám každý druhý den, zavolala na něj a mínila tím: Tak se drž doma, příteli. Za dva dny stojí Kjartan na stejném místě, ve stejnou dobu. Zatlouká sloupky do země, tuží se, až z něj lije, zeširoka rozkročený, vysvlečený ze svetru, neustále se rozhlíží, neklidně, napjatě, bojácně, nerozumí sám sobě, kliď se domů, ty šašku, než sem přijde, než budeš všem na posměch. Ale nikam nejde, a když se Kristín objeví, právě napíná rukama ostnatý drát a tváří se, že si jí nevšiml, prací zaujatý muž, ujišťuje se a doufá, že zase zmi-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511288
zí. Když ho Kristín spatří, rázem se zastaví, počasí je toho dne ještě lepší, určitě ne méně než sedmnáct stupňů, mikinu má svlečenou a drží ji v pravé ruce, tričko se jí lepí na mokrou pokožku, před chvílí si mikinu utřela zpocenou hruď, prsa, břicho, nadzvedla tričko, aby se ochladila, a bradavky jí v teplém vánku ztvrdly, je to vidět. Ahoj, pozdraví ho, protože by bylo hloupé jen tak proběhnout kolem, on vzhlédne a udiveně řekne, no ne, ty tady, spustí oči na jednu, dvě, určitě tři vteřiny z její tváře na ňadra, která jako by volala, ne, křičela, hele, tady jsme! Kjartan si pomyslí krucinálfagot, a aniž by přemýšlel, řekne, mohla bys mi tadyhle přibít pod ten drát jednu úchytku, zapomněl jsem si vzít šponovák a chybí mi minimálně ještě jedna ruka, abych mohl drát pořádně napnout. Radši bych nenarušovala program tréninku, odtuší Kristín takřka suše. Kjartana jako by polil studenou vodou, ne, jasně, promiň, nějak si poradím, bez starostí, ahoj, žádný problém. Kristín pokrčí rameny a řekne: Jedna úchytka mě nezabije, ale pak musím pokračovat v běhu. Díky moc, on na to, obdivuju tě, kde bereš tu energii, myslím jako, že se přiměješ běhat, taková výdrž, a uchopí ještě pevněji drát, který se lehce chvěje, když ho Kristín připevňuje několika nejistými údery kladiva úchytkou. Vidí přitom před sebou jeho silné paže, bachraté břicho, tělo se mu leskne potem, cítí, jak se jí při zatloukání houpají ňadra. On mi na ta prsa kouká, pomyslí si, chlapi mají mozek v pinďourovi, přestaň čumět, šašku, rozkazuje Kjartan sám sobě. Drát je připevněný, Kjartan ho pustí, Kristín mu podá kladivo, řekne tiše baj baj, a on řekne zbytečně hlasitě baj baj a děkuju za pomoc! Ona se protáhne mezi dráty, udělá několik kroků, pohlédne k němu, opírá se o sloupek plotu a dívá se na ni, zpocený, zvláštní lesk v očích, nic než tělo, Kristín po něm sklouzne očima odshora dolů, klidně, beze studu, jako by mu zrakem hladila pokožku, on polkne, ona vyběhne, po několika krocích se zastaví, vzhlédne — a pak se něco stane. Pak se to stane! V obou exploze, která ochromí veškeré myšlení, rozum, vymaže celou minulost, celou budoucnost, protože na světě neexistuje nic než tato chvíle. Kjartan vydá přidušený výkřik, s patologickým vzepětím se snaží překročit plot, položí
99 Ukázka elektronické knihy