Ralph cítil, jak se mu drobná postava vedle něj opírá o rameno, až se jejich tváře téměř dotýkaly. Objal ji kolem pasu. Její horký dech mu ovíval tvář. „Polib mě!“ zašeptala zasněným hlasem. Kapitán Pullen neotálel a přijal tak důvěrně podané pozvání. Který Angličan by odolal? Obrátil tvář k Harriet Brandtové a její plné rudé rty se setkaly s jeho v dlouhém polibku, který jako by mu vyčerpal životní sílu. Když znovu zvedl hlavu, cítil se slabý a nemocný, ale rychle se vzpamatoval a dal jí druhý polibek, pokud možno ještě vášnivější než ten první. Pak mezi nimi proběhl následující šeptaný rozhovor. „Víš,“ začal s hlavou těsně u její, „že jsi ta nejveselejší dívka, jakou jsem kdy potkal!“ „A ty jsi muž, o kterém jsem snila, ale kterého jsem až dosud nepoznala!“ „Jak to? Copak se tak liším od ostatních příslušníků svého pohlaví?“ „To tedy, ano. Jsi silný, statečný a krásný!“ „Drahá holčičko! Tak moc se ti opravdu líbím?“ „Miluji tě,“ řekla Harriet horečně, „milovala jsem tě od první chvíle, co jsem tě spatřila.“ „Já tě taky miluji! Jsi strašně milá a krásná, víš to?“ „Opravdu si to myslíš? Co by tomu řekla paní Pullenová, kdyby tě slyšela?“ „Paní Pullenová není strážce mého svědomí. Ale nesmí to slyšet.“ „Ó ne! Ani slečna Leytonová!“ řekla dychtivě.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511266