JULIA JAMESOVÁ
Byl plný stejného odhodlání, jaké v sobě našel, když poslal Bianku a její přátele pryč. Stejné, jako když běžel po schodech nahoru do Ameliiny učebny, aby tam konečně objal jedinou ženu, po které toužil. Znovu se na ty dvě zadíval. A pak zalétl pohledem o kus dál, přes sluncem zalitou zahradu, až k okraji lesa, kde stál polorozpadlý kaštan, spálený bleskem. Měli velké štěstí, že odešli včas. Co by se bývalo jinak stalo, na to nechtěl ani pomyslet… „To je úžasné!“ Jenna se protáhla na hebkém, teplém písku a vystavila obličej sluníčku. Každý den teď byl úžasný. Jak by tomu mohlo být jinak? Zalétla pohledem k Evandrovi, ležícímu na písku vedle ní, a v duchu se celá zachvěla. Evandrovi to v obleku nesmírně slušelo. V plátěných kalhotách a polokošilí taky. Ale když teď ležel na boku vedle ní, rukou si podpíral hlavu a neměl na sobě vůbec nic kromě plavek, byl jednoduše… úchvatný. „Vypadáš jako filmová hvězda,“ řekl jí teď. „Ale jsi mnohem krásnější.“ Když Jenna viděla, jak se na ni dívá, litovala, že jsou na soukromé pláži tohohle extrémně luxusního rodinného rezortu, a ne ve vlastní ložnici. Aby se rozptýlila, zadívala se směrem k mořskému břehu, kde si Amelie hrála s jinou holčičkou, se kterou se skamarádila. Právě spolu stavěly hrad z písku. „Je moc fajn vidět Amelii tak šťastnou,“ řekla a zadívala se znovu na Evandra. „Jsi úžasný otec, Evandro – vím, že bys pro ni udělal cokoli.“ V duchu si vzpomněla na svého vlastního otce, který pro ni neudělal nikdy vůbec nic – nemiloval ji, 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510905
JEHO ZAKÁZANÁ POPELKA
jen ji ignoroval a tvářil se, že vůbec neexistuje. Bylo jí z toho smutno. Ale pak se k nim Amelie rozběhla a zeptala se, jestli si může s Luisou dojít koupit zmrzlinu do plážového bistra. „Jestli to Luise dovolí její rodiče,“ řekl Evandro a obě děti hned odběhly k místu, kde leželi na dece Luisini rodiče s malým batoletem. Matka na prosbu své dcerky přikývla, a když holčičky zamířily k bistru, usmála se na Jennu a Evandra. „Máte krásnou dcerku,“ zavolala na ně ta žena. „A úžasně vychovanou!“ „Vy taky,“ ujistil ji Evandro. Jenna si všimla, jak ta druhá žena na Evandrovi chvíli spočinula pohledem, ale nemohla jí to mít za zlé – protože mu to opravdu moc slušelo. Ale hlavou se jí honila slova, která od té ženy slyšela. Máte krásnou dcerku. Vzpomněla si na to, jak stála na terase paláce a sledovala s Amelií a Evandrem západ slunce. Jako rodina… Tenkrát to nebyla pravda a zlobila se na sebe kvůli tomu. Ale co teď? Jsou… rodina? Kéž by tomu tak mohlo být. Ale přestože Evandra milovala a on možná miloval ji, stačilo to? A je to vůbec i jeho sen? Aby byli jedna rodina? Ta otázka zůstala viset ve vzduchu a nemohla se jí zbavit. Strávili společně u moře celých čtrnáct dní – střídavě na pláži a při putování po kouzelných místech Cinque Terre. Navštěvovali neuvěřitelně malebné přístavní vesničky s pestrobarevnými domy 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510905
JULIA JAMESOVÁ
vysoko na útesech, obědvali ve venkovních hospůdkách a podnikali lodní výlety na moře za delfíny. Pak ale jednoho dne Evandro oznámil, že už to nemůže dál odkládat a musí se vrátit do své kanceláře. Tak se rozjeli na sever, do Turína. Ale ještě předtím si Amelie s Luisou přísahaly, že si budou denně psát a zůstanou už navždy kamarádkami. V Turíně se Jenna usadila s Amelií v Evandrově moderním bytě, a zatímco byl v práci, vrátila se zpátky k výuce Amelie. Evandro pak každý večer po návratu z kanceláře pomáhal své dcerce s matematikou. „Představ si, že bych si nedokázal všechno pořádně spočítat,“ řekl Amelii. „Nedokázal bych ani říct, kolik peněz jsem si vydělal. A kvůli špatným výpočtům by třeba spadly mosty a přehrady, které naše společnost po světě buduje.“ „Umíš to s ní,“ řekla mu Jenna láskyplně, když konečně zavřeli učebnici a Amelie dostala povolení, aby si před večeří zahrála svoji oblíbenou počítačovou hru s Luisou. „Jsi rozený otec. Máš to zjevně v genech.“ Políbila ho na tvář. Chtěla, aby už konečně přestal pochybovat o tom, jestli dokáže být dobrým otcem, když byl tak dlouho od své dcery odloučený. Ale neodpověděl. Místo toho vstal a v obličeji měl najednou nezvykle zachmuřený výraz. Ten ale rychle zmizel a vystřídal ho úsměv. „Tak jaké gastronomické lahůdky jsou v plánu na dnešní večer?“ zeptal se zvědavě. „Myslela jsem, že bych dneska udělala něco úplně jiného,“ odpověděla Jenna s vážnou tváří, ale moc dobře znala svoje limity. „Těstoviny úplně jiného druhu, než byly ty včerejší.“ Rozesmál se a zamířil do kuchyně k obrovské lednici, aby si z ní pro sebe vyndal pivo. 100 Ukázka elektronické knihy