SHARON KENDRICKOVÁ
„To bych také rád,“ pronesl důrazněji, než měl v úmyslu. „Jediné, co chci, je…“ Viděl, jak se jí sevřelo hrdlo a jak zjevně bojuje, aby našla správná slova. „Nerozrušujte se,“ pronesl měkce s náhlým soucitem, který překvapil i jeho samotného. „Nemusíme o tom mluvit právě teď.“ „Ale musíme. Potřebujeme to mít z krku. Jediné, co chci,“ pokračovala bezvýrazně, „je, abyste byl diskrétní – jak před, během, tak i po jakékoli aférce, do které se rozhodnete jít. Abyste mi v tom – promiňte ten výraz – nemáchal čumák.“ „To je opravdu výjimečné,“ vydechl Roman a projel se prsty vlasy, které už zaplaťpánbůh začínaly trochu růst. „Dáváte mi bianco šek na nevěru?“ Vypadalo to, že ho ani neposlouchá, protože měla pohled upřený na jeho ruku a on se přistihl, že vzpomíná na to, jak mu tiskla prsty k hlavě, když se přiblížilo její vyvrcholení a jak pak něco vzlykla ve svém rodném jazyce. Napadlo ho, jestli na to také teď myslí. Krucinál. Proč na to vůbec vzpomíná? Poposedl si na židli a byl rád, že tu erekci, jež se mu začínala rýsovat v kalhotách, zakrývá sněhobílý ubrus. V myšlenkách se rychle vrátil k původnímu tématu. Pokusil se představit si, jak by asi jiní muži v jeho postavení reagovali, kdyby jim jejich nastávající sdělila, že je ochotná přivřít oči, pokud jí někdy budou nevěrní. Jenže její slova v něm nevyvolala omamný pocit svobody – ve skutečnosti cítil pobouření a pomalu se probouzející hněv. „Proč, Zabrino?“ podivil se. „Máte snad v plánu totéž? Máte v plánu si vybírat milence jak na běžícím pásu a chcete, abych na oplátku byl také chápavý?“ „Samozřejmě že ne! Popravdě, nedokážu si představit, že budu někdy toužit po jiném muži než po vás.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510896