ANNIE WESTOVÁ
násilníků si neuvědomovala, že to bude trvat hezky dlouho, než je pustí zpět do Dhálkúru. Bylo by mnohem lepší, kdyby se trůnu ujal Sálím, a ne Fúad. Rajíf by udělal všechno pro to, aby tomu tak bylo. Bylo sice nepsaným zákonem, že se šejkové Náhrátu nemíchali do zahraniční politiky, ale něco jiného bylo, když vůdce sousedního státu ohrožoval zdejší mír. Kdyby se Fúad stal šejkem, bylo by to jako žít vedle vzteklého vlka. Rajíf už Sálíma kontaktoval s novinkami o smrtelné nemoci starého šejka a o Fúadově zacházení s Tarou. Sálím byl podle jeho očekávání těmi zprávami šokován. Fúad mu úplně zatajil, že jejich otec tak rychle chřadne. Zřejmě doufal, že Sálíma udrží mimo zemi, dokud nebude on sám bez nějakých protestů korunován novým šejkem. Ale tento plán už Fúadovi nevyjde. Sálím plánoval brzký a neohlášený příjezd do Dhálkúru. Rajíf zvedl ručník, aby si otřel vlhké vlasy, a zamířil do ložnice. Zítra ještě naposledy navštíví město a pak se vrátí do paláce. Než skončí rozbroje podél hranic, chtěl mít Taru v co největším bezpečí a – „Rajífe.“ Vzhlédl a zarazil se, srdce mu uvnitř hrudníku bušilo jako splašené. „Taro?“ Polkl. Na vteřinu si myslel, že je to zjevení vyvolané jeho nezvladatelnými představami. Stála ve stínu na prahu dveří a na sobě měla místo svého běžného evropského oblečení tmavé hedvábné šaty až na zem. Dlouhé a husté vlasy jí ve velkých vlnách padaly až na ramena. Cítil, jak mu ve spáncích buší tep. I když byla zahalená až po krk, jeho zatvrzelý mozek při pohledu na ni myslel jen a jen na sex. „Co potřebujete?“ Hlas se mu zadrhl a v krku mu úplně vyschlo. Stáhl si ručník z vlasů a držel ho u boku v sevřené pěsti. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510887
NEPŘÍTEL, KTERÝ MĚ ZACHRÁNIL
„Potřebovala jsem…,“ odmlčela se, „… vás vidět.“ Vystoupila ze stínu do světla lampy a v Rajífovi se zastavilo srdce. Zastavilo se v něm všechno kromě instinktu lovce, který si prohlíží velmi lákavou kořist. Pomalu ji přejížděl pohledem. Její vlasy se vlnily jako tmavé hedvábí s načervenalými odlesky. Rysy její tváře byly vyrovnané a vážné, jako by přišla jednat o nějaké důležité smlouvě. Na to však byly její rty až příliš plné a lákavé. Šaty obepínaly její svůdné křivky a přiléhaly na těch správných místech. Přes tenkou látku jí byly velmi zřetelně vidět bradavky. Rajíf zíral. Bylo to jen zbožné přání, nebo byla pod těmi červenými šaty úplně nahá? „Není vám dobře, Taro?“ zeptal se chraptivým hlasem. Tara se zastavila a zavrtěla hlavou, dlouhé vlasy jí kaskádovitě padaly přes jedno rameno. „Ne, jsem v pořádku.“ Vypadala odpočatě, svěže a skvěle. Vypadala… „Bojíte se? Věřte mi, tady jsi v naprostém bezpečí.“ Znovu zavrtěla hlavou. Rajíf sledoval, jak se její lesklé vlasy třpytí ve světle a kloužou sem a tam po drobném ňadru. „Nemám strach. Už ne. Ne, když jsem s vámi.“ Rajíf se zhluboka nadechl, chřípí se mu rozšířilo. Jeho ego potěšeně zajásalo. Cítila se s ním v bezpečí. Důvěřovala mu. „Dobře. Tak se brzy ráno zase uvidíme.“ „Ne, prosím.“ Zhluboka se nadechla a pak pomalu vydechla. „Mohla bych zůstat tady?“ Rajíf se snažil soustředit na její slova, ale jeho pozornost se nevyhnutelně nechala zlákat sladkým pohupováním jejích ňader pod krvavě rudými šaty. Projelo jím horko. „Ne, to nejde. Promluvíme si ráno.“ Aby to odmítnutí umocnil, a v neposlední řadě dal i svému vlastnímu nepoddajnému tělu najevo, jak se bude dnes večer vše 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510887
ANNIE WESTOVÁ
odvíjet, zkřížil ruce na prsou. „Běžte si lehnout, Taro. Chci být sám.“ Tara byla překvapená jeho tvrdým odmítnutím. Jeho slova se do ní zařezávala jako bič a drásala její citlivé nitro. Zachvěla se, náhle jí byla zima, přesto, že v břiše dál cítila teplo. Dala si ruce v bok. Rajífova pozornost klesla z její tváře na prsa. Cítila, jak se jí tam hedvábí napíná. A věděla, že jí bradavky vystupují už tak silně, že by se jindy a před někým jiným styděla. Ale teď ne. Protože navzdory jeho odmítavým slovům viděla, jak Rajífovy oči lačně sledují její tělo. Stála ve stínu a v ústech měla sucho jako na poušti, když vycházel z koupelny a měl na sobě jen lehké kalhoty, které mu seděly nízko na bocích. Pokaždé, když se pohnul, čekala, jestli sklouznou dolů a odhalí víc. „Taro, slyšela jste mě? Necháme hovory na ráno, dobře?“ Soustředila svoje myšlenky a se vší odvahou, jíž byla schopna, řekla: „Nejsem tady, abych o něčem mluvila.“ Jeho oči se rozšířily a ona měla vzácný pocit, že ho svými slovy úplně omráčila. Zavrtěl hlavou. „Běž, Taro. Hned.“ Ruce jí klesly podél těla a přistoupila k němu tak blízko, až viděla drobné krůpěje vody ze sprchy, ulpívající na jeho vlasech. Položila mu ruce na ramena a vytáhla se na špičky. Její oblé, teplé a hedvábně oděné tělo se prudce střetlo s jeho tělem, tak horkým a tvrdým. Přesto se nepohnul, jen na ni shlížel dolů nečitelnýma očima. Nervózně si olízla rty a hned vzápětí ucítila, jak se jeho mohutné tělo zachvělo. „Chci tady zůstat, Rajífe. S tebou.“
100 Ukázka elektronické knihy