MIRANDA LEE
„Bílou nikdy nic nezkazíš,“ poradil jí. Cestou k autu, kam si chtěli odložit nakoupené věci, než půjdou na oběd, si Ruby uvědomila, jak dlouho byla osamělá. Během posledních let potkala spoustu známých, ale nikdy si nenašla někoho skutečně blízkého. Na to se až moc často stěhovala. Sebastian byl po dlouhé době první člověk, který jí při nakupování dělal společnost. Bylo moc příjemné mít s sebou někoho, kdo jí dovedl poradit. V tu chvíli si Ruby vzpomněla na matku, a jak chodily nakupovat spolu. Jídlo. Oblečení. Kosmetiku. Cokoliv. Otec trousil poznámky o tom, že jsou k sobě připoutané. Myšlenka na otce ji naopak otrávila, proto raději začala rychle myslet na své bratry, kteří do jejího života vždycky přinášeli radost. Ale oni teď měli svoje životy. Nemohla po nich chtít, aby ulehčili její samotě. A totéž nemohla chtít ani po Sebastianovi. Jakmile se vrátí Georgia, zmizí z jeho domu i z jeho postele. Bezděčně si povzdechla. „Na co prosím tě myslíš?“ zajímal se Sebastian. „Ale, na nic důležitého,“ mávla rukou a rychle se usmála. Zamračil se, ale pak pokrčil rameny. „Jak chceš. Nebudu naléhat. Máš hlad?“ zeptal se, když zamkl auto. „Já tedy ano.“ „Ani ne. Ale docela ráda bych si dala kávu.“ Po cestě z kavárny procházeli okolo několika obchodů, když se najednou Sebastian zarazil. „Tyhle jsou přesně pro tebe,“ ukazoval na figurínu v nejbližší výloze oblečenou do červených šatů. Byly vážně omračující. Se zavazováním okolo krku, bez rukávů, se širokým páskem a nabíranou sukní – velmi krátkou nabíranou sukní. „Ty šaty přímo volají po vánočním večírku,“ podotkl Sebastian. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510884