Pokud budou i přemýšliví politici, nositelé Nobelových cen míru s dobrými úmysly opakovat pořád dokola příběh, kde je sice válka označena za špatnou, ale starou jako lidstvo samo, jak můžeme dosáhnout – nebo si aspoň představit – svět bez válek? Teze potvrzující pravěký původ války funguje nejen jako chybná nálepka lidské přirozenosti, ale – a to je tragičtější – jako překážka ke skoncování s válečnými konflikty.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510854
4. KAPITOLA
IRACIONÁLNÍ OPTIMISTA
Ctihodný vikomt Ridley (dědičný člen britské Sněmovny lordů a bývalý ředitel jedné z největších bank ve Spojeném království) říká, že si nemáme dělat starosti a máme být happy. Všechno je super a pořád jenom lepší. V nadšené ódě na pokrok, knížce The Rational Optimist (česky Racionální optimista, Argo, Dokořán, 2013), Matt Ridley tvrdí, že optimisty často společnost soudí nespravedlivě, a cituje konzervativního ekonoma dvacátého století Friedricha Hayeka: „Na absolutní důvěru v dobro pokroku se nyní nahlíží jako na známku povrchního myšlení.“ Jenže Hayekovo chápání pokroku bylo mnohem rozvrstvenější, než si Ridley uvědomuje. V odstavci za větou, kterou Ridley cituje, Hayek pokračuje: „Tvrzení, že se ‚civilizace vyvíjela, vyvíjí a bude vyvíjet žádoucím směrem‘, nebylo nikdy plně podloženo ani nemáme pádné důvody domnívat se, že veškeré změny jsou nutné, že pokrok je jistý a vždy prospěšný.“ I přesto je Racionální optimista jednou z nejvýraznějších knih ve stylu „pusť chmury, buď happy“. Krátký exkurz do argumentace a řečnických figur, které Ridley používá, nám spoustu věcí osvětlí, protože knížka nabízí běžná hodnocení modernity zarámovaná překvapivě neinformovaným popisem lidského života před civilizací a zjevným opomenutím ceny, kterou jsme za civilizační pokrok zaplatili. Už první stránka v podstatě nabízí jasný přehled toho, co bude následovat – je tu krátké motto a graf růstu světového HDP na hlavu za poslední dva tisíce let. Graf neobsahuje definici bohatství, jeho distribuci nebo vztah ke kvalitě života. Motto je citací z Thomase Babingtona Macaulayho: 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510854
„Čím to je, že když za sebou vidíme pouze zlepšení, máme před sebou očekávat pouze zhoršení?“ I jen trochu pozorný pohled přes rameno historie nám rychle ukáže, že kromě zlepšení je toho za námi ještě mnohem víc. Ve skutečnosti každá vyspělá civilizace, která kdy existovala, nakonec zkolabovala v chaosu a zbyly z ní jen ruiny a my nemáme žádný dobrý důvod se domnívat, že nám se to nestane. V knížce Immoderate Greatness (Neskromná velikost) zdůrazňuje politolog William Ophuls vnitřní neudržitelnost civilizace, kterou popisuje jako „drzý pokus druhu Homo sapiens vyvýšit se nad přirozený stav, ve kterém žil po téměř celých dvě stě tisíc let své existence na Zemi. Bohužel,“ pokračuje Ophuls, „už ze samé podstaty věci vyplývá, že tento pokus stát se větším uvádí v chod nezadržitelný morální a praktický vývoj od původního nadšení a ctností ke konečné letargii a dekadenci.“ Jinde v knize popisuje Ophuls smutné dilema, kterému civilizace čelí: „Vyspělá civilizace je chycena do pasti entropie, ze které je téměř nemožný únik. Jelikož dostupná energie a zdroje už nadále nemohou udržovat existující úroveň vyspělosti, začne civilizace požírat sama sebe tím, že si půjčuje od budoucnosti a žije z minulosti, čímž se vlastně připravuje na konečné zhroucení. (…) To je tragédie civilizace: její vlastní ‚velikost‘ – její nádhera, bohatství a moc – se obrátí proti ní a zničí ji.“ „Máme před sebou jen lepší zítřky?“ To už jsme někde slyšeli… Ridley ve dvou větách přitakává tvrzení, že někteří lidé „pořád žijí v bídě a nedostatku ještě horším než v době kamenné“, ale pak vykládá karty na stůl. „Velká většina lidí má však mnohem lepší stravu, bydlení, zábavu, je mnohem lépe chráněná proti nemocem a s velkou pravděpodobností se dožije vyššího věku než kdy jejich předci.“ Nevím, jak Ridley navrhuje poměřování zábavy našich předků, ale jeho triumfální závěry jsou, jak uvidíme, ještě problematičtější, než se zdá.
100 Ukázka elektronické knihy