„Buddy je taky skvělej, viď?“ zamlouval to rychle. „Nejlepší pes na světě. S nejlepším páníčkem.“ „Že děkujeme.“ „Není zač. Byla jsem se podívat na Vlka.“ „Taky za ním chci ještě skočit. Jak se má?“ „No, asi dobře, zatím se prý trochu nažral, ale léky si nevzal. Nejspíš čeká na tebe.“ „Chceš tam zajít ještě jednou se mnou?“ „To je jasná věc,“ souhlasila Sára hned. „Vyzvedni mě doma, až tam půjdeš, hm?“ „Dobře, to bude tak za hodinu.“ „Skvělý, tak zatím pa a dobře dojeďte.“ „Díky.“ „A vezmi mi s sebou ukázat ten certifikát o zkoušce, jsem na něj strašně zvědavá.“ „Jasně, Sári,“ souhlasil Jonáš a už se nemohl dočkat, až svou dívku uvidí a všechno jí bude vyprávět.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510706
20 Doma se zdržel déle, než myslel, protože maminka chtěla také všechno vypravovat a Jonáš byl tak plný zážitků, že se o ně musel podělit. Vyzvedl tak Sáru o něco později, než doufal, a za stálého vyprávění o zkouškách došli až k zámecké zahradě. Jonáš se stavil v kanceláři pro Vlkovy léky a společně se Sárou hned zamířili k ohradě s vlčím výběhem. „Takhle tam leží celou dobu,“ řekla Sára a ukázala na Lily, která ležela před kotcem, v němž byl zavřený Vlk. „Nehne se od něj na metr, žere strašně málo a ještě se vůbec nanapila. Tereza říkala, že to s ní nevypadá dobře,“ dodala smutně. „To je zvláštní, viď?“ zavrtěl Jonáš hlavou. „Jako by věděla, že mu to zranění svým způsobem zavinila ona.“ „Chudinka. Je mi jí strašně líto. Ráno tady byl veterinář zkontrolovat Vlka, a pokud prý nezačne Lily jíst, bude jí muset dát infuzi na posílení organismu.“ „Ach jo,“ vzdychl Jony. „Tak já jdu dovnitř.“ Jonáš už věděl, jak má přistupovat ke kotci, a taky věděl, že se Lily nemusí už tolik bát. Věřil, že by ji Vlk opět srovnal, kdyby se o něco pokusila. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510706
„Ahoj, Vlku,“ oslovil Jonáš svého mazlíka, který zase radostně zašvihal ušima, když chlapce spatřil. „Chyběl jsem ti?“ Přistoupil blíž ke kotci, Lily se zvedla a postavila se bojovně proti němu. Pak se podívala na Vlka, který pokojně ležel, a jako na povel se posadila. Jonáš se jenom usmál. „Máš svoji kamarádku pěkně vychovanou, co?“ otevřel vrátka kotce a natáhl se pro vlka, aby ho mohl posunout ven. Celý postup z minulého dne opakoval, takže tobolky léku do Vlka pěkně zapluly a vlček se i tentokrát nažral bez obtíží. Granule pak z misky v Jonášově klíně zapil. „Měl bys domluvit té svojí holce, by se taky napila,“ vysvětloval Jonáš Vlkovi, ale ten nerušeně pil a Lily si nevšímal. „To od tebe není moc hezké,“ napomenul ho Jonáš se smíchem, měl ale radost, že Vlk přestal protestovat a nejspíš z něj bude vzorný pacient. „Lily, pojď sem,“ zavolal na vlčici, která stála dva metry od nich a nehnutě je pozorovala. Jonáš byl z jejích ostražitých pohledů nesvůj, ale nedal nic najevo. „Lilinko, pojď se trochu napít,“ pobízel ji dál. Chtěl, aby se vlčice napila a byla klidná. Lily se ani nepohnula. Vtom Vlk přestal pít a čenichem plácl do vody. „Co to děláš, Vlku?“ nechápal Jonáš, ale brzy mu to došlo. Vlk pohyb opakoval – a Lily se zvědavě přiblížila až k nim. Jonáš ani nedutal a cítil, jak se mu miska v klíně naklání, ale nechtěl udělat nic, čím by vlčici rozrušil nebo odehnal. 100 Ukázka elektronické knihy