tvrdila, že jí to naprosto vyhovuje, někdy — jako v téhle chvíli — jsem si říkala, jak to dokáže snést. Strčila jsem si Deliinu čepici do kapsy a přitiskla k sobě dceru o něco pevněji. Kobercovka v jejích vlasech se mi přilepila na bradu. Chvíli jsem uvažovala, že Georgii všechno povím. Co se stalo v Paneře. Co se stalo v mojí dodávce a pak v garáži. Georgia sáhla na konferenční stolek pro dálkový ovladač televize. „Georgie…?“ začala jsem přiškrceným hlasem a tiskla přitom Delii k sobě. Když ke mně sestra zvedla zrak, nevydržela jsem se jí dívat do očí. Pohled mi sklouzl k opakujícím se záběrům na displeji telefonu. Dokázala jsem myslet jenom na Patriciino varování před nebezpečnými lidmi s přáteli na vysokých místech. Před tím, že moje děti nebudou nikdy v bezpečí, pokud se někdo dozví, co jsem udělala. Jestli Georgia a její policejní přátelé nedokázali dostat nebezpečné lidi za mříže, možná měla Patricia důvod se bát. A možná měla pravdu i Vero a já neměla jinou možnost, než to dotáhnout do konce a všechno si nechat pro sebe. „Díky,“ zamumlala jsem. Otočila jsem se ke dveřím a její policajtské rentgenové oči jsem cítila na zádech celou cestu až k autu. „Tak kam teď?“ zeptala se Vero, když jsem za sebou zavřela dveře. Zahlédla ve zpětném zrcátku Deliinu korunu z kobercovky a ušklíbla se. Děti spaly na zadních sedačkách jako zabité. Skoro jako Harris Mickler, když jsme ho s malou růžovou lopatkou zavřely do kufru. „Nevím.“ Neměla jsem čas rozmyslet si, co uděláme s tělem. Možná proto, že část mého já předpokládala, že se vů-
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510652
bec takhle daleko nedostaneme. Začala jsem si okusovat nehet na palci a hlavou mi vířily všechny krvavé podrobnosti z rešerše, kterou jsem si kvůli psaní udělala. Kdybychom ho hodily do řeky, při mém štěstí by vyplaval. Oheň by upoutal moc pozornosti; navíc jsem nestála o to, aby se k obvinění z vraždy přidalo ještě podezření ze žhářství. „Asi bychom měly najít místo, kde ho zakopeme.“ „Nějaký nápad?“ Pomalu vyjela ze sestřina apartmánového komplexu a dala si záležet, aby při najíždění na hlavní dala blinkr. Div jsem se nerozesmála. Trochu jsem si přála, aby tam byl Steven. Mně skrývání nikdy moc nešlo. Na rozdíl od něj jsem nikdy nedokázala udržet tajemství. To on měl vždy na starost schovávání vánočních dárků pro děti a velikonočních vajíček na zahradě. Když jsem o tom tak přemýšlela, došlo mi, že nejdéle odolávala vajíčka na těch nejočividnějších místech, ledabyle zaházená listím nebo polštáři na verandě dětem přímo pod nosem. Úplně stejně tutlal několik měsíců svoji aférku s Theresou. Nebral ji na žádné extravagantní výlety ani nepřeváděl peníze na podivné bankovní účty. Šoustal naši realitní makléřku místo oběda u ní doma, ve stejné ulici, kde jsme bydleli, a vůni jejího parfému přebil svou kolínskou. Platil všechny složenky, takže jsem si nevšimla žádných zvláštních výdajů a nespojila si dvě a dvě dohromady. Stejně jako poměr, který nejspíš právě udržoval s Bree, Steven všechna svá tajemství pečlivě střežil a své hříchy ukrýval na těch nejobyčejnějších místech, kam by se nikdo… „Ha.“ Dlouze jsem vydechla. Cítila jsem, jak po mně Vero střelila pohledem, zatímco se mi v hlavě líhl nápad. „Zajeď ke Stevenovi domů,“ řekla jsem. „Proč bychom sakra jezdily ke Stevenovi domů?“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510652
„Protože potřebujeme lopatu.“ Hodně velkou lopatu. A jestli má někdo nástroje k tomu, abychom pohřbily tajemství velké jako Harris Mickler, je to rozhodně můj exmanžel.
100 Ukázka elektronické knihy