tvrdila, že jí to naprosto vyhovuje, někdy — jako v téhle chvíli — jsem si říkala, jak to dokáže snést. Strčila jsem si Deliinu čepici do kapsy a přitiskla k sobě dceru o něco pevněji. Kobercovka v jejích vlasech se mi přilepila na bradu. Chvíli jsem uvažovala, že Georgii všechno povím. Co se stalo v Paneře. Co se stalo v mojí dodávce a pak v garáži. Georgia sáhla na konferenční stolek pro dálkový ovladač televize. „Georgie…?“ začala jsem přiškrceným hlasem a tiskla přitom Delii k sobě. Když ke mně sestra zvedla zrak, nevydržela jsem se jí dívat do očí. Pohled mi sklouzl k opakujícím se záběrům na displeji telefonu. Dokázala jsem myslet jenom na Patriciino varování před nebezpečnými lidmi s přáteli na vysokých místech. Před tím, že moje děti nebudou nikdy v bezpečí, pokud se někdo dozví, co jsem udělala. Jestli Georgia a její policejní přátelé nedokázali dostat nebezpečné lidi za mříže, možná měla Patricia důvod se bát. A možná měla pravdu i Vero a já neměla jinou možnost, než to dotáhnout do konce a všechno si nechat pro sebe. „Díky,“ zamumlala jsem. Otočila jsem se ke dveřím a její policajtské rentgenové oči jsem cítila na zádech celou cestu až k autu. „Tak kam teď?“ zeptala se Vero, když jsem za sebou zavřela dveře. Zahlédla ve zpětném zrcátku Deliinu korunu z kobercovky a ušklíbla se. Děti spaly na zadních sedačkách jako zabité. Skoro jako Harris Mickler, když jsme ho s malou růžovou lopatkou zavřely do kufru. „Nevím.“ Neměla jsem čas rozmyslet si, co uděláme s tělem. Možná proto, že část mého já předpokládala, že se vů-
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510652