CIGLER.oprava.28.5.2022:S)IMOTOVA-def-18.4.new
5/28/22
10:53 AM
Stránka 98
snad i něčím navíc / něčím sice záhadným / přesto však přiznaným / alespoň těm, kterými chce být vnímán. O použití drahých kamenů ve šperkařství jste nikdy neuvažoval?
/...Zpočátku jsem je taky používal, jezdili jsme na Kozákov, ale brzy jsem hledal jiné vyjadřovací prostředky. Věděl jsem, že tvoření je ozvláštňování a uzákoňování vnějších a vnitřních vztahů do nových rytmů a řádů. To mě vedlo jinam. A klasická architektura vás nezajímala? Nikdy jste neuvažoval
/
o tom, si navrhnout dům podle svých představ? ...Samozřejmě, exi-
stuje několik návrhů, ale nikdy jsem neměl peníze na realizaci. Ale pár skic existuje. Třeba jsem navrhl dům ve tvaru šneka, který by se skládal ze vstupu, vlastního bydlení, ateliéru, zahrady s vodní plochou. Domy staví můj syn Jakub, který je architekt. Jeho synové jsou rovněž architekti. Proč jste někdy nespolupracoval se svým synem?
/...Já bych chtěl,
ale aby nedošlo k takzvanému střetu zájmů, musel bych vystupovat pod jiným jménem. Zákon to neumožňuje. Jakub spolupracuje s firmou Lasvit, protože splňuje jeho požadavky, a pracuje pro velké firmy po celém světě. V Lasvitu je art directorem Maxim Velčovský, který vás považuje za jednoho z těch, kteří přepisovali dějiny sklářského oboru. Chystáte s nimi něco?
/...Taky mě oslovili, zatím jsme se z nedostatku času
na konkrétní práci nedomluvili..
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510601
CIGLER.oprava.28.5.2022:S)IMOTOVA-def-18.4.new
Co dělá vaše dcera?
5/28/22
10:53 AM
Stránka 99
/...Josefka vystudovala grafickou školu, dnes
maluje jako její matka: velká plátna. Vede skupinu předškolních dětí, kterým zadává výtvarné úkoly a v letošním roce vydala kalendář nejlepších prací. Jedna z posledních vašich výstav byla v roce 2016 v Českých Budějovicích a, když to zjednoduším, šlo v ní o dialog skla s člověkem-návštěvníkem...
/...V českobudějovické galerii jsme
se snažili s Michalem Motyčkou zprostředkovat divákovi situace, které ve svém běžném životě prožívá většinou jen podvědomě. V komorním prostředí byl vyzván, aby prožil sebe soustředěně s potřebou poznat své nejosobitější „já”, skryté pod vnější slupkou. Návštěvník si třeba myslel, že zahlédne konkrétní artefakty, a místo toho byl námi vyzván k dialogu se sebou samotným a s obrazy na zrcadlových plochách odrážejícími podoby procházejících diváků. Šlo nám o to, umožnit divákovi při bližším nebo vzdálenějším odstupu vnímat sebe tak, jak se doposud neviděl, a přemýšlet, co mu takto zprostředkované sebezobrazení přineslo. Část návštěvníků byla zpočátku bezradná, později výstavu snad dle ohlasu někteří lidé přijali jako možný podnět k jinému vnímání. Vůbec mohu říci, že mi jde vždy především o dialog. Každá výstava je pro autora podnětem k zamyšlení nad svou prací a nad tím, co může znamenat pro návštěvníka jinak myslícího, cítícího, jinak utvářeného svým vzděláním a vlivy prostředí, který ovšem sám musí toužit po dialogu a komunikaci.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510601
CIGLER.oprava.28.5.2022:S)IMOTOVA-def-18.4.new
5/28/22
Jaké byly vaše poslední práce?
10:53 AM
Stránka 100
/...Při příležitosti udělení čestného
občanství mého rodného města Vsetína, dne 12. září 2010, jsme umístili spolu s Michalem Motyčkou do atria vsetínského zámku rozměrnou instalaci v podobě kovového kruhu levitujícího nad celým prostorem nádvoří s centrálně umístěnou zrcadlovou plochou nazvanou Pocta RNDr. Bohumilu Peroutkovi. Bohumil Peroutka působil mezi lety 1962–1967 jako ředitel Okresního muzea ve Vsetíně a dne 28. října 1969 se v místě pozdější instalace pokusil upálit. Zemřel na následky zranění o dva dny později. Kruhový tvar zrcadlové plochy odráží kolemjdoucí, okolní prostor a samo nebe. Společně se zavěšeným kruhovým objektem vytváří jednotné pole, konkrétní sociální prostor, který dává uměleckému dílu značnou část jeho smyslu, připomenutí tragického osudu jedné osobnosti a zvýznamnění tohoto místa je dalším rozměrem uměleckého díla, které by nemělo ignorovat historický kontext. Jeden volný prostor nám byl nabídnut v Praze v břevnovském klášterním areálu, kde se měla ekumenicky oslavit bitva z 8. listopadu 1620. Tu jsme připomněli kruhovou plochou o průměru pěti metrů, která byla udusaná a měla evokovat místo zdevastované lidmi a koňmi, návštěvníci na ni mohli pokládat svíce. Okolí se renovovalo: je tam nový trávník, který má ukazovat, že život pokračuje a projevuje se v nové svěžesti. Koncem roku 2016 jsem se zúčastnil mnichovské výstavy tří šperkařů, na které jsem prezentoval práce ze šedesátých až osmdesátých let.
100
Ukázka elektronické knihy