8. Hranice náboženské tolerance – pokus o pravoslavnou perspektivu
Vydali se na cestu a přišli do samařské vesnice, aby pro něho vše připravili. Ale tam jej nepřijali, protože jeho tvář byla obrácena k Jeruzalému. Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, máme říci, ať sestoupí oheň s nebe a zahubí je, jako to učinil Eliáš?“ Obrátil se a pokáral je: „Nevíte, jakého jste ducha. Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit.“ Lk 9,52–55
Pán Ježíš Kristus řekl: Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi pro všechny dny až do skonání tohoto věku (Mt 28,19n.).
Kristovo poselství je určeno všem národům a má universální a nadčasovou platnost. Nicméně není dovoleno šířit Kristovo evangelium násilnými prostředky. Nový zákon nepřipouští používání násilí ve věcech víry. Jako není možné si vynutit opravdovou lásku silou, tak také není možné někoho násilím donutit, aby upřímně uvěřil. Dokud byla v raně křesťanské době Církev opakovaně pronásledována, byla tak zvláště zdůrazněna nutnost dobrovolného a nevynuceného přijetí křesťanské víry, protože věrnost této víře mohla znamenat ztrátu pozemského života. Vnější podmínky se změnily po vydání ediktu nebo snad spíše reskriptu milánského v roce 313 císařem Konstantinem Velikým, který křesťanům zaručoval náboženskou svobodu a především potom, co 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510544