že s jeho vodním prostředím není něco v pořádku – živočichové, se kterými se setkával, sice byli k jídlu, ale mnoho jich vypadalo jinak, než čekal. A pak tu byla jeho tělesná stavba – stále se vyvíjela, a někdy to byl bolestivý proces, kdy cítil otupující tlak v kostech a svaly měl jako z vaty. Nicméně stoicky trpěl, protože podvědomě věděl, že tak to má být. Za deset měsíců života zjistil, že se mu nelíbí být stále ve vodě, a tak začal vylézat na břeh. To už vypadal skoro lidsky, až na pozůstatky blán mezi prsty a další víčka, která byla průhledná a chránila jeho oči před vodou. Vzpomněl si i na své jméno, byl Uz, Pravá Ruka Jetiho. A jeho úkolem bylo osídlit tuto planetu. Už dříve registroval v tomto světě přítomnost lidí. Občas nad jeho hlavou přeplul člun, několikrát viděl letadla, v dálce slyšel hluk čerpadel, ale nejčastěji se setkával s odpadky. Byly to hlavně plastikové sáčky, krabice tetrapacků, skvrny od nafty a oleje, slupky z banánů a pomerančů, znečištěná voda. Teď, když vylezl z vody, lidi poprvé ze svého úkrytu mezi porostem uviděl a vypadali jako on, až na to, že byli oblečení, a on byl nahý. Jeho rozum už fungoval docela obstojně, vybavoval si i informace a vzpomínky ze své genetické paměti, stále však nedokázal pochopit, co se vlastně na Zemi stalo. Podle historiků vyslali Garbové sondy se zárodky života k Zemi poprvé asi před třemi a půl miliardami let – přesné datum se ztrácelo v informační šedi. A už za sto tisíc let od této chvíle se zde měla vyvinout velkolepá civilizace, schopná osidlovat vesmír a kontaktovat své vzdálené předky. Místo toho dnes viděl jen 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510512