jsem si ale, že když je člověk ženatý, aspoň si má s kým před nicotou zalézt pod peřinu. V Čechách jsem si nejdříve ze všeho začal hledat zaměstnání. Pár měsíců jsem pracoval pro IT oddělení české pobočky IBM (tam jsem ale hlavně překládal) a potom jsem se udělal pro sebe a pustil se do tvorby webu. Byl jsem dobrý, ten dohodil toho, ten zase onoho, a tak jsem k veliké závisti starých kamarádů nakonec skončil jako skvěle placený správce webu českých uměleckých prominentů, aby je čert vzal. Zároveň jsem si podal inzerát na internetovou seznamku a netrvalo ani dva roky a já mezi přehlídkou toho nejpitomějšího a nejstádnějšího „úspěchu a světovosti“ (fotografie načančaných krásek tu před eifellovkou, tu zase před Niagarskými vodopády, tu zase se šampaňským ve vířivce v Hurgadě) objevil krásnou a chytrou Julii. V té době jsem se také přes jednoho klienta seznámil s Pöschlem (ano, s tím Pöschlem). Na první rande si se mnou Julie dala sraz v Kolkovně na Příkopech. Sotva jsem se usadil a zahleděl se ven, už jsem ji uviděl. S pytlem s koncertními šaty přes rameno nakráčela doprostřed temného atria mezi křídly podkovovité hospody, zastavila se, začala se otáčet jako na obrtlíku a rozhlížet se po oknech. Mávnul jsem na ni, blýskla po mně veselým úsměvem a rázně otevřela dveře. Na židli si ta krásná blonďatá holka nesedla, spíše si na ni kecla. Na nose měla kulaté všeználkovské brýle, na sobě ale černý „hogo fogo“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510431