98
D A V I D
B E L L
•
R U K O P I S
Z L O Č I N U
„Jistě,“ přikývne. „Uškrtili ji v autě. Podle mě to byl manžel. Jako obvykle.“ „Tentokrát možná ne. Nezatkli ho.“ Preston jen mlčky potřese hlavou a pevně svírá volant. Z ventilátoru u nohou fouká horký vzduch. Podle mě je Preston naštvaný tou nespravedlivostí. „Nebýt tebe a Diany, tak mě dnes nejspíš nepustili. Nechtělo se mi volat sestře do Michiganu s tím, že mě drží ve vazbě.“ Preston mlčí, dokud nezahneme do mé ulice. I v šeru rozeznám, že křečovitě zatíná zuby. Zastaví na příjezdové cestě vedle mého vozu. „Na co myslíš, že jsi tak zamlklý?“ nadhodím. Nechá motor běžet. Reflektory ozařují vrata garáže. „Máme problém,“ procedí stisknutými rty. „Já vím.“ „Nevíš,“ pokračuje. „Pracovní problém. V kampusu. Když jsem ti po tvém telefonátu poslal Dianu, poradil jsem se s Paulem Armstrongem z personálního.“ „Kvůli čemu?“ Obrátí se tváří ke mně. „Connore, univerzita je pod neustálým drobnohledem. Nikdy jsme neměli zaměstnance obviněného z vraždy. Potřeboval jsem zjistit další postup.“ „Jaký postup? O čem mluvíš?“ nechápu. Preston sykavě vydechne nosem. „Connore, pamatuješ, co jsme probírali dnes ráno? O společenských změnách v kampusu? U nás prostě nesmí pracovat a do styku se studenty přicházet nikdo podezřelý z vraždy.“ „Z ničeho mě neobvinili. Všechno to byly jen pokusy zmást mě spoustou keců.“ Preston zvýší hlas, což dělá málokdy. Většinou se ovládá, ale teď neskrývá naštvání. „Ale až se to rozkřikne, bude z toho průšvih! Politikou naší školy je distancování se od všeho, co by mohlo poskvrnit liberální pověst naší školy!“ „Takže mám vyhazov?“ „Ne. Žádný vyhazov. Nejsme soukromá firma, kde tě můžou ze dne na den vynést v zubech před bránu.“ Odmlčí
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509535