98
D A V I D
B E L L
•
R U K O P I S
Z L O Č I N U
„Jistě,“ přikývne. „Uškrtili ji v autě. Podle mě to byl manžel. Jako obvykle.“ „Tentokrát možná ne. Nezatkli ho.“ Preston jen mlčky potřese hlavou a pevně svírá volant. Z ventilátoru u nohou fouká horký vzduch. Podle mě je Preston naštvaný tou nespravedlivostí. „Nebýt tebe a Diany, tak mě dnes nejspíš nepustili. Nechtělo se mi volat sestře do Michiganu s tím, že mě drží ve vazbě.“ Preston mlčí, dokud nezahneme do mé ulice. I v šeru rozeznám, že křečovitě zatíná zuby. Zastaví na příjezdové cestě vedle mého vozu. „Na co myslíš, že jsi tak zamlklý?“ nadhodím. Nechá motor běžet. Reflektory ozařují vrata garáže. „Máme problém,“ procedí stisknutými rty. „Já vím.“ „Nevíš,“ pokračuje. „Pracovní problém. V kampusu. Když jsem ti po tvém telefonátu poslal Dianu, poradil jsem se s Paulem Armstrongem z personálního.“ „Kvůli čemu?“ Obrátí se tváří ke mně. „Connore, univerzita je pod neustálým drobnohledem. Nikdy jsme neměli zaměstnance obviněného z vraždy. Potřeboval jsem zjistit další postup.“ „Jaký postup? O čem mluvíš?“ nechápu. Preston sykavě vydechne nosem. „Connore, pamatuješ, co jsme probírali dnes ráno? O společenských změnách v kampusu? U nás prostě nesmí pracovat a do styku se studenty přicházet nikdo podezřelý z vraždy.“ „Z ničeho mě neobvinili. Všechno to byly jen pokusy zmást mě spoustou keců.“ Preston zvýší hlas, což dělá málokdy. Většinou se ovládá, ale teď neskrývá naštvání. „Ale až se to rozkřikne, bude z toho průšvih! Politikou naší školy je distancování se od všeho, co by mohlo poskvrnit liberální pověst naší školy!“ „Takže mám vyhazov?“ „Ne. Žádný vyhazov. Nejsme soukromá firma, kde tě můžou ze dne na den vynést v zubech před bránu.“ Odmlčí
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509535
99
D A V I D
B E L L
•
R U K O P I S
Z L O Č I N U
se. „Ale nastoupíš na placenou dovolenou. Dokud se nedozvíme, jak se to vyvrbí, zůstaneme u toho. A taky nesmíš chodit do školní budovy ani se stýkat se studenty.“ Praštím pěstí do palubní desky. „To si děláš prdel?“ „Uklidni se, Connore. Já si to nevymyslel. Takhle to rozhodl Paul a čistě pro jistotu brknul i rektorovi univerzity.“ „Rektorovi?“ „Jistě. Univerzita potřebuje udržet neposkvrněný štít – zvlášť teď, když usilujeme o získání co největších dotací.“ Tak konečně přestává mlžit. O tohle tedy jde! „Aha, vládní dotace? Vábení sponzorů? A já myslel, že celou tu dobu máš péči jenom o blaho studentů!“ „To jistě mám, ale bez peněz se neobejdeme. Moc dobře to víš. Na kolenou prosíme úřady ve Frankfortu o víc peněz, ale oni je naopak ořezávají na kost. Vážně nám podle tebe ještě schází, aby si poslanci začali špitat: ‚Hele, co tak poslat víc peněz té škole, jak tam mají vraždící profesory?‘“ „To je šílenost.“ „V sázce je pověst naší katedry a práce všech kolegů. Dřeme jak koně, aby si oddělení vysloužilo slušné jméno, a nehodláme o něj přijít, chápeš? Z personálního ti pošlou k podpisu nějaké formuláře.“ Pravou rukou zašátrám po klice dveří. „Myslel jsem, že se za mě budeš bít.“ Preston dveře zřejmě zamknul, protože se neotevřou. „No tak, neutíkej! Tohle si musíš poslechnout do konce.“ „Poslouchal jsem tě a moc mi to nepomáhá.“ Ale přestanu aspoň marně škubat klikou. Dobrá, jsem tu uvězněný, takže si Prestona vyslechnout musím. Koneckonců, copak sejde na tom, že budu mít o nepřítele víc? V budoucnu se jich kolem mě vyrojí spousta. „Nasazuju za tebe krk,“ připomene Preston. „A ty to moc dobře víš. Už od začátku, co se Emily a Jakeovi stala ta tragédie.“ Mlčím; zdráhavě tak přiznávám, že má pravdu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509535
100
D A V I D
B E L L
•
R U K O P I S
Z L O Č I N U
„Ale pokud mám za tebou stát dál a bojovat o tebe s nadřízenými, musím vědět všechno. Tím myslím úplně všechno, aby mě později nemohlo nic zaskočit.“ „Sophii Greenfieldovou jsem nezabil!“ prohlásím důrazně. „Dokonce jsem ji ani neznal –“ Ale dokončit tu větu nedokážu. Znal jsem ji. Či jsem si to aspoň namlouval. Stvořil jsem kolem ní vlastní příběh, jako typický spisovatel. A z toho příběhu se vyklubal omyl. Krutý, osudný omyl. „Chci říct, neznal jsem ji jménem. Netušil jsem, o koho jde.“ „A co Madeline?“ „Co je s ní?“ „Netajíš ohledně ní něco, čím by mě mohli zaskočit?“ naléhá Preston. „Zvláštní, že vytahuješ právě ji.“ „Co je divného na tom, že nikoho z nás nechci zatáhnout do průšvihu a nemít malér na katedře? Co myslíš, jak by se zbytek univerzity postavil k podezření, že jsi zřejmě zabil ženu? Jak by reagovala ženská část personálu? Utvrdilo by je to v přesvědčení, že mužský svět je bezohledný obecně. Mají vliv, a to já vítám. Snad sis všiml, že vůbec poprvé v historii univerzity máme proděkanku. Je to progresivní trend a já bych na sebe nerad upoutal negativní pozornost.“ „Ale já nic neudělal. Proč jsem v hledáčku já?“ Zhnuseně vrtím hlavou, ale maskuju tím i narůstající pokrytectví. O Madeline vím zásadní tajemství a v tom stísněném prostoru auta za temné vichrné noci ho téměř prozradím. Ukradená kniha a Madelinein návrat. Zoufale potřebuju přítele, možnost se vypovídat. Ale nemůžu zničit všechno. Nakonec Prestonovi nabídnu jen dílek skládačky. „Jistě víš, že jsem byl zřejmě poslední, kdo ji tady viděl naživu,“ nadhodím. „To ano.“ „Vážně si na ten večer nepamatuju. V hospodě Dubliners jsem se namazal a Madeline mě doprovodila domů. Nejsem si jistý, jestli jen kus cesty, nebo až k domu.“
Ukázka elektronické knihy