Zatím. Jakmile bude vědět, že toho kluka čapli, nebudu mít už důvod jít k ní přespat. Příští dva dny strávím v práci a až se vrátím, bude po všem. Tyler bude zpátky doma. Tohle byla moje poslední noc s ní. Snažil jsem se, aby mi zklamání nezkazilo náladu a já tak nezničil tu krátkou chvilku, co nám zbývala. „Jasně. Ale nemůžu najít Uber,“ řekla s pohledem upřeným na displej. „Nejbližší je od nás dvacet tři minut. Asi zrovna zavírají bary.“ „Tak si vezměte moji corollu,“ řekla Sloan a tiskla si Brandonovy ruce na hrudník. „My jsme sem jeli oběma auty, abychom tu byli včas. Tak prostě pojedu domů s Brandonem.“ Kristen zavrtěla hlavou. „Tu věc já řídit nebudu.“ „Já to zvládnu,“ řekl jsem. „Můžu řídit cokoli.“ „Vážně?“ Kristen se na mě významně podívala. „Ha ha. Dej mi klíčky. Zítra jdu do práce. Nepil jsem nic kromě šampaňského při přípitku.“ Sloan mi podala klíčky a rozloučili jsme se. Sloan se chovala divně. Objala Kristen a držela ji o chvilku déle, než by bylo normální, ale v Kristenině tváři jsem nedokázal nic přečíst. „Kam se pojedeme najíst?“ zeptal jsem se cestou na parkoviště do klapání Kristeniných rudých jehlových podpatků. „Tacos. Vím o místě, kde mají otevřeno dlouho do noci.“ Musel jsem se usmát. Vždycky věděla naprosto přesně, co chce jíst. Nebyla z těch žen, co vám udělají přednášku na téma „mně je to jedno“ a potom odmítnou každý návrh, který předložíte. Minulý týden jsem jí to řekl a ona na to, že o tom, co si dá k večeři, přemýšlí už u snídaně. I to jsem na ní miloval. Miloval jsem na ní hodně věcí. Když jsem jí otevřel dveře od auta, příšerně zavrzaly. Sloanina corolla vypadala jako ze šrotiště. Byl to totální vrak. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509423