Kritiky nebo hodnoty. Byly‑li na povrch aktuálního Batmana vytaženy silné deprese, které zdůrazňuje např. líčení Roberta Pattinsona nebo sebezpytná píseň Nirvany Something in The Way, pak ve „známém“ Batmanovi máme možnost sledovat cosi „jiného“ a „nového“. Zde je ale třeba zdůraznit již uvedené: neznamená to, že by žádný předchozí batmanovský snímek nestavěl na tklivých emocích; jde o to, že ten aktuální je „vysvobodil“ z pasivní latence, aby je naplno nechal zapůsobit. Různí filmoví Batmani tedy uvádějí i různé rysy svého charakteru do různých poměrů a proporcí. V zónách intenzivní nerozlišitelnosti Batmana a Bruce Wayna K předpokládané identitě ústřední postavy patří dualita Bruce Wayna (elegantního a chladného civilního miliardáře, jenž není vůči zákonu v konfliktní pozici) a Batmana (tajemného a nedostupného mstitele, jehož výboje proti zločinnosti nejsou omezovány zákony). Navzdory tomu, že batmanovské filmy do zmíněné duality zavedly různě zřetelnou hranici, doposud více či méně platilo, že linie oddělovala dvě různé postavy: jednu situovanou do zákonného pole, druhou postavenou vně. Ve snímku Matta Reevese se situace vyhrocuje, možná přímo proměňuje. Kde je hranice mezi Batmanem a Brucem Waynem? Strukturalistická interpretace, jež důvěřuje možnosti rozlišení jasných hranic, by postulovala následující závěr: Bruce Wayne zmizel, Batman jej zcela pohltil. Post‑strukturalistická perspektiva, kterou volí tento text, naopak poukazuje ke skutečnosti, že vztah Batmana a Bruce Wayna je v novém filmu doposud nejdráždivější. Záběrů, ve kterých divák sleduje Bruce Wayna, je zde minimum. Situaci lze ale také převrátit: čím méně se Wayne objevuje v obraze, tím více je přítomen v mysli toho, kdo tento obraz pozoruje. Musíme se nutně ptát: Kam Bruce Wayne zmizel? Žije ještě vůbec? Nezabil ho Batman? Navíc je podstatné, že Wayne nebyl z filmu zcela vymazán. V jeho průběhu se objeví několik nenápadných statických záběrů, ve kterých je ukázána částečně nalíčená a částečně odlíčená tvář Roberta Pattinsona. Tato rozmazaná maska pak připomíná téma rozostřené hranice. V těchto obrazech nelze určit, co v nich vlastně vidíme. Je to Bruce Wayne, který má na tváři stopy Batmana? Nebo to je Batman, který odhaluje tvář Bruce Wayna? Pokud bychom se rozhodli pro jakýkoliv z nabízených obrazů, tak bychom prostřednictvím onoho preferovaného ovládli ten, který byl zavržen. Tomuto aktu se lze vyhnout pouze tak, že se pokusíme uchopit, co nám obraz skutečně dává. Ústředním hrdinou snímku je zóna stávání se, přechodu či dění. Je jím obraz nepoddajného šílenství, které uniká možnosti reprezentace. Právě tato nejednoznačnost je tím, co může být u nového Batmana tolik dráždivým. Pattinsonův hrdina se vrátil coby trhlina mezi dvěma obrazy, které definovaly všechny předchozí filmové Batmany. Transcendence byla nahrazena imanencí. Batman není najednou podmíněn dualitě, nýbrž narušené a raněné identitě. Intenzita filmu pak spočívá v této trhlině mezi reprezentací a non‑reprezentací. Na jednu stranu stále vidíme Batmana. Na stranou druhou v něm vidíme cosi jiného. Toto jiné pak lze uchopit pouze coby Deleuzovo simulakrum: „Jakmile simulakrum vystupuje na povrch, upadá Totéž i Podobné, model i kopie do moci falešného. Simulakrum znemožňuje řád participací, pevně stanovenou distribuci i určování hierarchie. Není nějakým novým základem, nýbrž naopak každý základ pohlcuje.“07 Což v případě Batmana znamená: hierarchie původní duality již neplatí.
07
096
Tamtéž, s. 276.
↳ zpět na Obsah Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509391