HALL, John Whitney (ed.). The Cambridge History of Japan. Volume 4, Early Modern Japan. Cambridge University Press, 1991. HASEGAWA, Masato. Provisions and Profits in a Wartime Borerland: Supply Lines and Society in the Border Region between China and Korea, 1592-1644. Disertační práce. Faculty of the Graduate School. Yale University, 2013. HAWLEY, Samuel. The Imjin War, Japan’s Sixteenth-Century Invasion of Korea and At tempt to Conquer China. Seoul: Roayal Asiatic Society Korea Branch, 2005. LEDYARD, Gari. Confucianism and War. The Korea Security Crisis of 1598. The Journal of Korean Studies. Vol. 6, 1988-89. LEWIS, B. James. The East Asian War, 1592-1598: International Relations, Violence, and Memory. Editor and contributor. Abingdon, Oxon: Routledge, 2015. PALAIS, James B. Confucian Statecraft and Korean Institutions, Yu Hyŏngwŏn and the Late Chosŏn Dynasty. University of Washington Press, 1996. STRUVE, Lynn A. The Ming-Qing Conflict, 1619-1683: A Historiography and Source Guide. Ann Arbor, Mich: Association for Asian Studies, 1998.
Výřez ze stély Samčŏndobi zobrazující klanějícího se krále Indžoa před Abachajem, zakladatelem mandžuské dynastie Qing. V současné době se nachází ve čtvrti Čamsil v Sŏulu vedle zábavního parku Lotte World.
96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509364
Ašigaru, japonská pěší vojska v bojové formaci s arkebuzami (Utagawa Kunijoši, malba, 1855) 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509364
Tribut, mise, obchod Tribut, mise a obchod se mohou na první pohled jevit jako tři odlišné sféry činnosti, avšak na Korejském poloostrově byly úzce propojené. Korejská království uzavírala s čínskými státy spojenectví, posílala jim tribut (čogong), za což získávala královská rodina i hodnostáři tituly a dary (čchäkpong). Vysílání misí s tributy bylo ale velmi důležité z obchodního hlediska, protože po dlouhou dobu Čína zakazovala zahraniční obchod a jediný způsob výměny zboží se tak odehrával právě prostřednictvím těchto misí. Také podle četnosti jejich vysílání je jasné, že spíše než z politického hlediska byly důležité právě ekonomicky. Tributární vztahy ve východní Asii určovalo sinocentrické vidění světa a jejich začleněním si okolní země zajišťovaly postavení i ochranu. I když obvyklá představa o misích a s nimi posílaném tributu je taková, že malá a slabá země posílá za příslib bezpečnosti téměř až úplatky velké a silné zemi, v dějinách Koreje to bylo poněkud jiné, i když názory na výhodnost tributárních vztahů se diametrálně odlišují. Korejci však měli relativní volnost a tribut využívali hlavně k prodeji svého zboží. Dováželi také mnohé předměty typické pro Čínu zároveň s její kulturou (tak se začal do Koreje dostávat buddhismus i konfucianismus). Díky své poloze ale Korejci neobchodovali jen s Čínou, ale i s Japonskem. Podařilo se jim také navázat obchodní vztahy s královstvím Rjúkjú, arabskými nebo i indickými obchodníky. Korea se postupem času začala uzavírat vnějšímu světu, což samozřejmě vedlo k ještě většímu omezení obchodu. Až v roce 1876 byla pod nátlakem Japonska uzavřena pro Koreu nerovnoprávná obchodní smlouva – tzv. Kanghwaská smlouva, jíž se Korea musela otevřít okolnímu světu, a začala nová doba korejských zahraničních vztahů a obchodu.
Vztahy s Čínou První vztahy mezi Korejským poloostrovem a Čínou začaly už v dobách prvního státního útvaru, Starého Čosŏnu (Ko Čosŏn, 2333 př. n. l.–108 př. n. l.). Nacházel se ve strategické poloze mezi čínským státem Han a korejskými státy na jihu poloostrova, kterou mohl dobře ekonomicky využívat ke zprostředkovávání obchodu mezi nimi. Například obchodníci ze Starého Čosŏnu nakupovali čínské zboží a se ziskem ho prodávali dále na jih. To se čínské straně nelíbilo a Starý Čosŏn varovala, avšak ten ještě spojil síly se severním národem Hunů, což vyústilo ve dva čínské útoky. Přestože první z nich Starý Čosŏn přestál, druhý vedl k jeho zániku v roce 108 př. n. l. Od druhé poloviny 4. století navázalo tributární vztahy s čínským státem Yan 98 Ukázka elektronické knihy