se nezrušitelnou přísahou při vodách řeky Stygy, že mu splní jakékoli přání. Faethón chvíli přemýšlel a potom vyslovil neslýchanou žádost: aby mu Hélios na jeden den půjčil sluneční vůz, v němž jezdí po nebeské klenbě. Hélios se zhrozil a vymlouval mu to. Dokazoval mu, že nezvládne okřídlené koně a nepřemůže strach, který se ho zmocní při pohledu z nesmírné výšky. Faethón však trval na svém, a když nepřijal žádný jiný nabízený důkaz, Hélios jeho žádost splnil. Faethontova nebeská jízda skončila přesně podle Héliovy předpovědi. Jen krátce se těšil, že ozařuje zemi. Koně poznali, že je nevede pevná ruka, a opustili svou každodenní dráhu. Nejdřív vzlétli vysoko k souhvězdí Štíra a Býka, ale když se dostali před Kentaura, polekali se jeho napjatého luku a slétli docela blízko k zemi. Žárem slunečního vozu uvedli do varu Eufrat a Orontés, pak Istros a Tiber, Nil před nimi prchl na samý konec světa. Oheň nízko letícího Héliova vozu spálil potom úrodné pláně Arábie, Núbie a Sahary a změnil je ve vyprahlou poušť. Obyvatelům Afriky ožehl pleť, takže zůstali navždy černí. Tím však pohroma neskončila. Horkem začala vysychat moře a země praskala, až se otevírala Hádova podsvětní říše. Nakonec povstala matka země Gaia a hrozivě zvolala na nejvyššího boha Dia, aby zasáhl, dříve než shoří celý svět, zřítí se nebesa a vše se promění v prvotní Chaos. Nejvyšší bůh ji vyslyšel: srazil Faethonta bleskem do hlubin. Faethón tedy zahynul, aby nezahynul na světě život. Když je otec daleko Tato báje se dá vykládat mnoha různými způsoby. Jeden například nachází analogii k aroganci technicky vyspělé společnosti zaměřené na neustálý růst, která nerespektuje meze. Jiné vysvětlení ji chápe jako alegorii přírodní katastrofy, například pádu velkého meteoritu. My ji můžeme vysvětlit jako selhání rodičovských kompetencí. Faethón otce neznal, neměl s ním žádný kontakt, kromě vědomí, že Hélios je jeho otcem. Žil pouze s matkou a nebyl ve vývoji doprovázen otcovskou figurou. Nemohl si s otcem hrát a přiučit se jeho dovednostem ani odpozorovat, jak se pěstuje sebevědomí muže. Když, jako to zažívá každé dítě již od školky, narazil na
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509360
Tizian, Tři období života člověka. V dětství potřebujeme komunitu, radostné hry a poznávání v tlupě, v dospívání nejužší spojenectví dospělého života – bytí v páru. Ve stáří často zůstáváme sami. Jednak nám život často našeho partnera odebírá a jednak máme někdy potřebu stáhnout se z veřejnosti, abychom mohli život uzavírat v klidu, sami se sebou a v kontemplaci. Další rovinou výjevu je pohled na takzvanou „sendvičovou generaci“ – pár středního věku, který se stará o malé nezletilé děti a zároveň o stárnoucí a stále méně mohoucí rodiče. Těchto lidí je v rozvinutých krajinách stále víc kvůli odkládání rodičovství, prodlužování života ve stáří dobrým zdravotnickým systémem a nízké porodnosti. Ta vede k poklesu počtu dospělých, kteří se mohou starat o rodiče a prarodiče. Rozdíl oproti minulosti je dán také tím, že dříve se o rodiče (někdy i obou partnerů) starala žena, která byla v domácnosti, nyní je většina žen zaměstnaných.
lidský boj o moc a na posměch, byl velmi překvapen, že si někdo dovolil zpochybňovat to, co do té doby považoval za danost. Tím to i pro něj samotného přestalo být vnitřně jisté. Kdyby žil s Héliem a matkou ve společné harmonické rodině, zřejmě by nikdo, ani on sám, nebyl na pochybách, kdo je jeho skutečným otcem. Ale Hélios byl jako otec hodně vzdálený a příliš zaneprázdněný. Faethón byl zraněn ve svém nedostatečně vybudovaném jáství a v pláči šel za matkou. Odhaduji, že mu bylo zhruba mezi dvanáctým a patnáctým rokem věku: puberta – tedy zápas o vybudování vlastního sebepojetí – v plném proudu. Kdyby s ním Hélios trávil víc času, možná by ho vzal několikrát na svůj vůz, aby syn viděl, v čem spočívá tvrdá dřina boha slunce. Aby se přiučil
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509360
zejména pokoře, která vyvažuje pýchu. Možná by slyšel potřeby syna v čase a reagoval by na ně tak, jak by se vynořovaly, a tím by se stal pro syna stálou opěrnou figurou. Syn by nemusel pochybovat, že je Hélios jeho otcem, bylo by to jasné samo od sebe. Hélios měl možnost na synovu prosbu reagovat i jinak. Třeba tím, že by mu řekl: „Pojďme spolu probrat, co se ti děje a jak bych s tím nakládal já. V životě se ti ještě mnohokrát stane, že tě někdo zneváží a zraní, a tak si popovídejme o tom, co se s tím dá dělat, aby tě to nezahubilo.“ Nicméně zdá se, že Hélios se rozhodl utvrdit syna o svém otcovství nějakým dramatickým a zásadním způsobem. Proč ho v tom měl vůbec utvrzovat? Protože Faethón nebyl otcem vychováván a nenabyl sebevědomí a jistoty, že je synem svého otce a že je dostatečně dobrý. Žádal proto otce, aby mu pomohl dohnat to, co nezvládl při výchově – napomoci vývoji zdravého ega, uvědomění a ocenění sebe sama. „Jenomže jak to udělat teď hned, aby to bylo synovi a všem ostatním jasné, když jsem předtím zanedbal minimálně 12 let výchovy dítěte? Přece jen mu něco dlužím…“ A tak udělá další fatální chybu – držen pod krkem soucitem s dítětem, lítostí nad svým vlastním otcovským selháním, předně ale zraněním své vlastní pýchy. Kdo se odvážil syna boha takto znevažovat a proč si vlastně syn boha není jist svojí kvalitou? Je to přece můj syn. Měl by být neohrožený. Syn je prodloužení mého já… A tak dává synovi slib. Na jeho nezrušitelnost se můžeme podívat jako na myšlenkový vnitřní konstrukt otce. Otec je držen pod krkem zraněním vlastní pýchy skrz syna a pocitem viny za jeho utrpení. Rozhodne se, že nejlepší možností je „udělat pro syna vše“. A to je past hlubší než Tartar. Pokud rodiče vychovávají děti s předsevzetím udělat pro ně vše, povýší obětavost nad ostatní věci, třeba nad nutnost dávat meze a hranice, protože co můžu udělat víc než uklidit svým dětem cestu, hýčkat je a vše dělat za ně, plnit každé jejich přání? Kdyby dítě bylo nespokojené nebo se nudilo, traumatizovala bych ho? Nevidí, jak je tento nezrušitelný slib destruktivní pro duši dítěte. Někdy je toto chování pro rodiče nutkavým, možná zažili nedostatek nebo málo podpory od svých rodičů a vyrovnávají to u svých dětí, aby se nedopustili stejné chyby. Motiv je bohulibý, je
100 Ukázka elektronické knihy