SEDMÁ KAPITOLA Willow ležela pod Achillem, lapala po dechu a měla pocit, jako by se její tělo roztříštilo na kusy a pak se zase zvláštním, novým a nádherným způsobem spojilo. Ještě nikdy nebyla nikomu tak blízko… fyzicky blízko. A ta blízkost jí dodávala pocit klidu a bezpečí a ona si poprvé za strašně dlouhou dobu připadala skutečně uvolněná. Tak odlišně od toho, jak se cítila na terase, kde ji zachvátil náhlý nával strachu. Že i to, že je na tomhle krásném ostrově, je pouhé divadýlko, že to špatně pochopila a že nic z toho není kvůli ní. Že ji vlastně nechtěl tak moc, jak naznačoval. Musela to vědět. Takže se otočila, zadívala se do jeho temně modrých očí a na rovinu se zeptala. Ale pravda byla v jeho pohledu, v žáru jeho těla i v tom, jak jí zlehka pohladil palcem po tváři. Hořela v něm touha a ona věděla, že hoří pro ni. Řekl jí, že je to jen fyzické, ale ona víc nepotřebovala. Tohle jí stačilo. Obzvlášť když ho políbila, jeho maska laxního playboye definitivně praskla a před ní najednou stál lačný panter. Tak moc po něm prahla. Chtěla cítit jeho ruce na svém těle. Chtěla jeho žár. Chtěla tu elektřinu, jež mezi nimi vytrvale proudila. Chtěla, aby ji jeho touha pohltila stejně, jako ji pohlcovala touha vlastní.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509307