DANI COLLINSOVÁ
leda tak rtěnka. Nechci ti předepisovat, jak se máš oblékat, ale… jsi moje manželka! Nejsou to dárky ani úplatky. Jsou to věci, které budeš potřebovat v životě, jaký teď povedeme. Kdybychom šli do džungle, koupil bych ti klobouk se síťkou proti moskytům.“ „Já ale nejsem tvoje manželka!“ objala si tělo pažemi. „To se ti tu právě snažím povědět.“ Ucítil, jak se v něm začíná probouzet zuřivost, jejíž příčiny neznal a ani po nich nechtěl pátrat. Nutila ho k touze odhodit stůl, který stál mezi nimi, a sevřít Tanju v náruči. „Jsi,“ prohlásil důrazně a upřímně. „Dokud nebude rozvod bezpečný pro Illi, jsme my dva manželé. Tentokrát to udělám správně. Zajistím vám oběma vše, co potřebujete.“ O svých slovech nehodlal diskutovat. „Takže ode mě čekáš, že prostě…“ Bezmocně pokynula dlaní a zoufale svraštila obočí. Kousla se do rtu, vložila si dlaně do podpaží a ostražitě se optala: „Co ode mě vlastně očekáváš?“ S překvapením si uvědomil, že právě nahlas vyslovila otázku, kterou se v duchu už hezkých pár chvil sám obíral a na niž nechtěl znát odpověď. Seznal, že to, jak spolu právě zkřížili meče, se dá chápat jako příznak ohně, který nevyhasl ani po pěti letech odloučení. Stačilo, aby se upamatoval, co se odehrálo kolem půlnoci. Dlouze se nadechl, aby si okysličil otupělý mozek a zabránil mu vyslovit něco, čeho by pak litoval. Ze všech sil se snažil zůstat civilizovaný i ve chvíli, kdy by se nejraději zachoval tak, jak mu radí instinkt. „Když uvážím, jak jsme na sebe oba zareagovali minulou noc,“ spustil pomalu, „navrhuju, že bychom mohli… hm… pokračovat v manželských povinnostech.“ Jeho hlas vycházel z hlubin hrudi a pod pasem 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509289