DANI COLLINSOVÁ
leda tak rtěnka. Nechci ti předepisovat, jak se máš oblékat, ale… jsi moje manželka! Nejsou to dárky ani úplatky. Jsou to věci, které budeš potřebovat v životě, jaký teď povedeme. Kdybychom šli do džungle, koupil bych ti klobouk se síťkou proti moskytům.“ „Já ale nejsem tvoje manželka!“ objala si tělo pažemi. „To se ti tu právě snažím povědět.“ Ucítil, jak se v něm začíná probouzet zuřivost, jejíž příčiny neznal a ani po nich nechtěl pátrat. Nutila ho k touze odhodit stůl, který stál mezi nimi, a sevřít Tanju v náruči. „Jsi,“ prohlásil důrazně a upřímně. „Dokud nebude rozvod bezpečný pro Illi, jsme my dva manželé. Tentokrát to udělám správně. Zajistím vám oběma vše, co potřebujete.“ O svých slovech nehodlal diskutovat. „Takže ode mě čekáš, že prostě…“ Bezmocně pokynula dlaní a zoufale svraštila obočí. Kousla se do rtu, vložila si dlaně do podpaží a ostražitě se optala: „Co ode mě vlastně očekáváš?“ S překvapením si uvědomil, že právě nahlas vyslovila otázku, kterou se v duchu už hezkých pár chvil sám obíral a na niž nechtěl znát odpověď. Seznal, že to, jak spolu právě zkřížili meče, se dá chápat jako příznak ohně, který nevyhasl ani po pěti letech odloučení. Stačilo, aby se upamatoval, co se odehrálo kolem půlnoci. Dlouze se nadechl, aby si okysličil otupělý mozek a zabránil mu vyslovit něco, čeho by pak litoval. Ze všech sil se snažil zůstat civilizovaný i ve chvíli, kdy by se nejraději zachoval tak, jak mu radí instinkt. „Když uvážím, jak jsme na sebe oba zareagovali minulou noc,“ spustil pomalu, „navrhuju, že bychom mohli… hm… pokračovat v manželských povinnostech.“ Jeho hlas vycházel z hlubin hrudi a pod pasem 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509289
CO OD TEBE POTŘEBUJI?
mu při představě toho, co tak neobratnými slovy vyjadřuje, proudily výbuchy horka. „Manželské povinnosti,“ zopakovala po něm, jako by odmítala uvěřit vlastním uším. Začervenala se a zatěkala pohledem. Připadala mu tak ještě půvabnější. Vnímal, jak ji dráždí stejné pocity jako jeho. Od chvíle, kdy je přerušila Illi, dovedl myslet jen na to, jak moc touží rozdrtit ji v náruči a oslavit jejich nové setkání. „Co čekáš?“ optal se zhurta. „Vůbec nevím, co od tebe mám očekávat!“ Její hněv znovu vybublal na povrch v bezradném projevu emocí, který mu pronikl přímo do srdce. „Jednu chvíli jsi s Illi k pomilování a chováš se jako superhrdina, zachraňuješ mě a voláš mi doktora. To si pak myslím, že když jsem se do tebe před pěti lety zakoukala, neudělala jsem chybu. Hned nato mi ale rozkážeš, že musíme zůstat manželé, že mám nosit vysoké podpatky na galavečer a krom toho s tebou spát.“ „Nikdy ti nebudu rozkazovat, abys se mnou spala. Chci, abys mi potvrdila, že to víš,“ ohradil se. „Jestli to neuděláš, budu to brát jako smrtelnou urážku.“ Našpulila rty. „No dobře, ale stejně toho ode mě čekáš trochu moc.“ „Co třeba?“ Jen vytřeštila oči a odmítla v hádce pokračovat. „Opravdu toho očekávám tolik, Tanjo? Chci si s tebou vyjít na rande. Na večeři, tanec a koktejlovou párty. Chci dělat to, co jsme měli dělat před lety místo toho, abychom se rovnýma nohama vrhli do manželství. Co z toho je ti tak proti srsti? Nikdy ses mezi cizími lidmi nechovala stydlivě, takže mi netvrď, že je pro tebe společnost přítěž.“ „Občas jsem si promluvila s otcovými zákazníky 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509289
DANI COLLINSOVÁ
a zeptala se jich, odkud přišli a kam jdou. To neznamená, že bych dovedla inteligentně hovořit o historii nebo moderním umění.“ Bezděky si prohlédla olámané nehty. „Až tak zajímavá jsem ti nikdy nepřipadla, protože jinak bys se mnou zůstal.“ „Tanjo…“ „Nechci být tak nejistá,“ vyhrkla a proťala vzduch rukou sevřenou v pěst. „Nechci se vracet k tomu, jak jsem si myslela, že jsem něco míň než ty.“ Překvapeně cukl hlavou. „Nejsi. To sis opravdu někdy myslela?“ „Já tohle nemám a nikdy mít nebudu!“ Pokynula paží po nádheře luxusní jachty. „Nemám nic, po čem bys toužil natolik, aby ses ke mně vrátil a pokračoval v našem manželství. Jediná věc, kterou ti můžu dát, je rozvod… a vlastně ani ten! Co ode mě tedy chceš? Kromě…“ Její ostražité, trochu zoufalé oči mu vyslaly do srdce ostré bodnutí. „Dej si pozor, co mi teď povíš.“ Položil obě dlaně naplocho na stůl. „Protože sex pro mě nikdy nebyl transakce, něco za něco. A odmítám ho za ni považovat s vlastní manželkou.“ „A co jiného by to tedy mělo být?“ Zoufale zvedla a zas spustila ramena, bezradně zamávala pažemi. „Protože my přece jen předstíráme, že jsme manželé.“ „Jsme sezdaní.“ „A budeme se dál tvářit jako manželé a…“ „A chovat se podle toho. Proč ne?“ zajímal se. „Protože jediní muži, se kterými jsem kdy spala, byli ti, ke kterým jsem něco cítila. Muži, o kterých jsem si myslela, že něco cítí ke mně.“ Píchla k němu prstem. „A to ty nejsi.“ 100 Ukázka elektronické knihy