„Alino!“ zakřičela žena „Dej té ženě nějaké šaty a trochu vody na umytí.“ „Svoje šaty?“ nechápala. „Ale…“ „Prostě jí dej nějaké oblečení,“ popadla kotlík se zbytky jídla a opustila dům, aby zabránila dalším protestům. „Dobře, paní matko,“ zabručela. Mareta následovala mladší ženu k truhle v rohu velké jizby oddělené od pece neotesanou kamennou stěnou, odkud vyndala smotaný kus vlněné látky. „Tak ti pěkně děkuju. Tu máš,“ vrazila jí šaty do ruky. „Můžu si vyprat svoje šaty,“ navrhla zamračené dívce. „A já si to potom za tebe odskáču.“ Malá hnědovláska vyfoukla tváře plné vzduchu a posadila se na lavici. „To určitě. Vyměním ti ty šaty za kabát,“ navrhla. Mareta rozepnula zdobenou sponu teplého kabátku, který jí darovala sestra, a podala jí ho. „Otoč se, prosím.“ „Tss, myslíš si, že jsem na tebe snad zvědavá?“ ušklíbla se. „Děkuji.“ „Kde tě vůbec sebral?“ „Na cestě,“ pomyslela, jak trefný výraz ta mladá žena použila. „A kam jsi měla namířeno?“ vyzvídala, zatímco v rukách spokojeně žmoulala hebkou kožešinu. „Nevím,“ Mareta spustila špinavé oblečení k nohám a rozvinula teplé vlněné šaty, které byly cítit po senu. Jak se do nich oblékala,
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509227