100
APOKALYPSA NEBUDE
ale vytlačit dřevěné uhlí z parku se tím stejně nepodařilo,“ řekl mi. To proto, že místní obyvatelé využívali vysazené stromy spíš jako lukrativnější stavební kulatinu než jako palivo, kterým by nahradili dřevěné uhlí.54 „Jádrem pudla je podle mě nutnost přejít na moderní paliva,“ říká doktorka Helga Rainerová z projektu Lidoop. „Nechápu, že se v dnešní době ještě vůbec diskutuje o energeticky úsporných kamnech.“55 Situace je stále zoufalejší. Plumptre a jeho kolegové ve své studii zjistili, že polovina lidí v okolí národního parku Virunga nemá přístup k dostatečnému množství palivového dřeva.56 Zkušenosti z oblastí, kde ochránci přírody nejsou vítáni, přivedly Sarah Sawyerovou k pochybnostem, zda její úsilí má vůbec smysl. „Když jsem se původně dostala k ochranářské biologii, říkala jsem si, že je to jasné jako facka: zkrátka hledat ty nejzranitelnější oblasti a zachraňovat je. Dnes vidím, že to sice není vyloženě marná snaha, ale na mnoha místech stojí ochrana přírody až na posledním místě. Člověk musí bedlivě zkoumat, v jakých situacích se snaží přírodu chránit. Na místech, kde by se zdánlivě dalo za málo peněz udělat nejvíc muziky, to totiž leckdy takhle nefunguje. Na začátku jsem byla přesvědčená, že nesmíme dovolit, aby naše planeta přišla byť jen o jediný živočišný druh, jenže si musíme položit otázku: ‚Má záchrana tohoto druhu opravdu takovou cenu, aby se vyplatily všechny sociální, politické a ekonomické náklady na straně člověka?‘ Anebo si řekneme: ‚Podívejte, budeme doufat, že to ten druh zvládne, ale tahle oblast má teď úplně jiné priority‘?“57 Plumptre se obává, že dokud národní park Virunga budou spravovat cizinci, nezíská dostatečnou podporu místních obyvatel. „Není dobře, když to navenek vypadá, že se o všechno přicházejí starat cizinci, protože hrozí, že místní začnou park vnímat čistě jako záležitost lidí odjinud. A pokud se potom objeví problémy, může se stát, že je v ničem nepodpoří.“ Emmanuel de Merode, ředitel národního parku Virunga, je sám belgický kníže, který se přiženil do rodiny těch nejelitnějších ochránců
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509207
ŠESTÉ VYMÍRÁNÍ SE ODKLÁDÁ
101
přírody. Jeho manželka Louise je dcerou Richarda Leakeyho, který varoval před šestým vymíráním, a vnučkou Louise Leakeyho, primatologa, který odhalil evoluční počátky lidstva v Albertinské příkopové propadlině.58 Po nástupu do funkce ředitele na sebe Merode poprvé upoutal pozornost tím, že zahájil tažení proti drobným zemědělcům, kteří hospodařili na půdě uvnitř národního parku. Připomeňme si, že lidé v tamní oblasti kvůli nedostatku hnojiv, silnic a zavlažování zoufale shánějí půdu. „Nejdřív snížil počet strážců parku ze šesti set padesáti na sto padesát a pak se pokusil jít proti zemědělcům se zbraní v ruce a vyhnat je,“ řekl mi Plumptre.59 Merodeho tvrdý postup komunitu ochránců přírody zaskočil. „Celý svůj postgraduál se věnoval komunitní ochraně přírody, a tak nás poměrně šokovalo, když se najednou takhle militarizoval a pod hrozbou použití zbraně začal vyhánět lidi z parku,“ dodal Plumptre. „V minulosti s komunitami spolupracoval.“60 Tvrdý zásah se brzy obrátil proti Merodemu. „Dopadlo to tak, že v parku bylo ještě mnohem víc lidí než předtím,“ líčil mi Plumptre. „Byla to velká chyba. Chtěl prostředky, které měl na platy, přerozdělit tak, aby jednotliví zaměstnanci dostávali víc, jenže kvůli tomu snížil počet strážců o tolik, že potom nestíhali na park dohlížet.“61 Francine Maddenová, vědkyně, která studovala ničení úrody zvířaty, mi sdělila, že agresivní přístupy k ochraně přírody vedly v minulosti k tomu, že místní lidé začali zabíjet volně žijící zvěř. „Jakmile mají lidé pocit, že je nerespektujete a neuznáváte, chtějí se mstít a mohou se mstít nepřiměřeným způsobem.“ Novináři i vědci takové chování dokumentují už desítky let.62 Plumptre mi svěřil, že nepřátelství, které Merode u místních obyvatel vyvolal, možná stálo život až 250 slonů. „Při sčítání jsme zjistili, že ve Virunze zůstalo jen pětatřicet slonů, přičemž v roce 2010 jich bylo tři sta,“ řekl mi Plumptre. „Někteří se možná přestěhovali do národního parku královny Alžběty v Ugandě, ale dvě stě padesát nových slonů
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509207
102
APOKALYPSA NEBUDE
jsme v Ugandě rozhodně nezaznamenali, a to jsme prováděli sčítání na obou stranách hranice.“63 „Člověk nemá možnost mstít se vládě přímo,“ poznamenala k tomu Maddenová. „Ale může se mstít na volně žijící zvěři, kterou se vláda snaží chránit. Je to symbolická odveta. Je to psychologická odveta, takový políček.“ Zeptal jsem se Plumptreho, proč se Merode rozhodl postupovat proti místním obyvatelům tak tvrdě. „Připadalo mu, že v parku žije spousta lidí, kteří tam nemají co dělat,“ odpověděl mi, „a měl pocit, že si pořádek dokáže vydupat. Myslím, že si neuvědomil, do jaké míry potřebuje podporu místních tradičních náčelníků. Podíleli se na nelegálních činnostech a on si asi říkal, že by pro něj bylo ze všeho nejjednodušší, kdyby s nimi vůbec nepotřeboval jednat.“64 Maddenová se domnívá, že vztahy s místními obyvateli často podkopává samotná nátura vědců, kteří se zabývají ochranou přírody. Mnozí tito vědci jsou podle ní „velmi introvertní a analytičtí. Chtějí dělat velká rozhodnutí někde v koutě s lidmi, kteří smýšlejí stejně jako oni. Jenže když pak tahle svá rozhodnutí představí obyvatelům, působí to, jako když jim něco vnucují. Vědci samozřejmě nechtějí nikomu dělat naschvály. Upřímně se snaží, aby to fungovalo. Jenže nemají stejné hodnoty, a tak to leckdy působí neuctivě a jsou z toho problémy.“ V letech 2015–2019 zvířata z národního parku Virunga ničila úrodu stále intenzivněji. Koncem roku 2019 řekl jeden z místních farmářů Calebovi: „Potřebujeme, aby park chránil naše pozemky, aby postavil elektrický plot, a zabránil tak zvířatům chodit nám na úrodu.“ „Park se musí postarat o to, aby se zvířata na jejich pozemky nedostala,“ dala mu za pravdu Maddenová. „Když jsem tam byla, došlo k vyložené vzpouře proti ničení úrody. Zabíjeli tam gorily a maso posílali do Konga na grilování. A řada lidí přišla k úrazu, gorila vám je schopná utrhnout půlku stehna. Hraničilo to s anarchií.“ Primatoložka Sarah Sawyerová dodává, že by si Kongo mělo vzít ponaučení i z toho, jak se věci zvrtly v Kamerunu. „Když jsem do kamerunské rezervace přijela, mluvilo se o tom, že si zaslouží zvláštní
Ukázka elektronické knihy