Kateřina po smrti soupeřky přijala příjmení „Parr“ a spokojeně v roli poslední manželky Jindřicha VIII. dožila do konce svých dnů. Konflikt dvou královen sice úmrtím Anny skončil, měl však nečekanou dohru. Dcera Anny byla totiž nejen stejně ctižádostivá jako její matka, ale na rozdíl od ní také důsledná ve vykonávání oznámených rozsudků. Poté, co se stárnoucí a stále zapomnětlivější Kateřina svěřila do rukou sestrám z Avalonského kláštera, mladá princezna se rozhodla jednat. 16. listopadu 1558 král, již značně oprýskaný, nečekaně vystoupil na balkón Westminsteru, v srdceryvném proslovu odsoudil k smrti svého jediného syna i nejstarší dceru a oznámil své vlastní úmrtí. Jeho posledním přáním v tomto světě plném žalu a bolesti bylo, aby anglická šlechta přísahala věrnost jeho dceři z druhého manželství. Ta už den nato usedla na trůn jako Alžběta I.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509169
Osobnost vladařů je jedním z hlavních rysů, které odlišují historii od pohádek. V pohádkách jsou králové zlí a dobří. V historii jsou zlí a ještě horší. Rudolf II., díky tomu, že mu bylo vladaření úplně ukradené, měl šanci probojovat se do kategorie: „pořád zlý, ale aspoň nemá na svědomí žádný masakr“. Tedy kategorie, do níž se za předchozí dva tisíce let nevešel žádný vladař, který vydržel na trůně déle než tři měsíce. Škoda, že si to Rudolf ke konci života pokazil rozpoutáním zcela zbytečné války s Osmanskou říší, která zdecimovala obyvatelstvo jihovýchodní Evropy.
RUDOLF II. A ČVACHTOUNI
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509169
Čvachtouni byli poddruh rodu homo. Vyvinuli se v bažinatých oblastech severní Evropy. Téměř se nelišili od většinové populace. Pouze trpěli zvýšenou senzitivitou na světlo a jejich pokožka reagovala špatně na sucho a teplo. Byli neobvykle odolní vůči účinkům alkoholu, ne však už vůči návyku na něj. Ve 12. století byli českými králi pozváni nejen Němci, ale právě také zmínění čvachtouni. Sám Přemysl Otakar I. jim nabídl bažiny v okolí dnešního Kladna, pro něž jinak neměl využití. Stabilní komunita tohoto druhu v blízkosti hlavního města byla výhodná pro obě strany. Čvachtounští usedlíci regulovali množství divoké zvěře, prodávali luxusní kožešiny a vydělané peníze utráceli po nocích v předražených pražských tavernách. Nevídaná prosperita za vlády Rudolfa II. nastartovala masivní urbanizaci a s ní spojené vysoušení bažin v okolí měst, čímž čvachtouni přicházeli o svůj přirozený habitat. Když císař nereagoval na jejich petici, začali otevřenou rebelii. Místo aby počty divokých zvířat regulovali, začali jim pomáhat s oplodněním. A především neutratili ani měďák v místních hospodách, místo toho si pálili vlastní alkohol z bláta. Když na počátku roku 1584 ulice Prahy zaplnili medvědi a zchudlí restauratéři, císař se rozhodl s povstalci jednat. Slíbil jim, že nechá zaplavit střed Královské obory (dnes Stromovka), z níž tak vznikne nová čvachtouní rezervace, a zároveň vybuduje tunel, jímž spojí oboru se Starým městem pražským. Díky tomu budou mít bažinní lidé luxusní vlhké spojení do nejlepších taveren v království. 100 Ukázka elektronické knihy