Jeho šéf, pan Kalousek, se ptá: „Už dva dny, nebo jak dlouho, tě hledáme. Zmizel si a nejsi. Tak, co je s tebou, člověče?“ „Jo, co je s vámi, člověče?“ vstoupí do hovoru plukovník. „Z vás to tedy leze, jak z chlupatý deky!“ řekne Dušková. „No. Jak to říci? V sobotu jsem jel na zakázku do Ouvozic, že prý je tam vypáčený kostel. Ale neudělal jsem jí! Tu zakázku. Prostě,“ povídá potichu Jindra Novák. Pan Kalousek se ptá: „Proč?“ Jindra mlčí. Kouká do země a neví, co říci. „Řekni mi prosím tě, proč jsi neudělal zakázku, na kterou jsem tě vyslal?“ ptá se pan Kalousek. Do všeho vstoupí plukovník: „Proč? Chcete vědět proč? Já vám to rád povím. Já to totiž vím. Zde máme před sebou rozuzlení celého příběhu. Všechny potůčky důkazů se nám slévají do řeky pravdy, “ řekl plukovník a ukázal na faráře: „Pane faráři, nemám pravdu?“ „Máte,“ vzdychl farář a dodává: „Pravda vždy vyplave na povrch. Jako mrtvé dítě v rybníce. Vždy!“ „Ano, ano. Tak to je. Případ je vyřešen!“ řekne plukovník. Kapitán se ptá: „Ale jak to tedy je? Řekněte nám to, prosím!“ „Řeknu, ale…,“ povídá plukovník, sáhne na stůl pro reklamní leták místního hypermarketu a dodá: „…až po REKLAMÁCH!“ A sedne a začne číst reklamní nabídku. „Pa dam, pa dam. Dam dam dam,“ pozpěvuje si Dušková. Lexauryn se ptá: „Zatím si dojdu na WC, ano?“ „Tyhle reklamy nám byl čert dlužen. Vždy v nejlepším!“ vzdychne kapitán. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509166
Plukovník za chvilku odloží reklamní leták a povídá: „Proč pan Novák neopravil ten zámek? Ptáte se proč?“ „Ano!“ vykřiknou všichni včetně pana Nováka. „Protože tady pan farář nechtěl, aby to pan Novák opravil, že? Mám pravdu, pane faráři?“ jde k němu plukovník a šťouchá do něj hráběmi. Farář sklonil hlavu do dlaní. „Tak už se konečně přiznejte! Jak to bylo?“ útočí plukovník. Farář vzdychne: „Povím pravdu. Povím vše. Mohu jen dostat sklenici vody, prosím,“ říká. „Ne! Voda je drahá!“ odpoví plukovník. Farář povídá: „I tak ale děkuji. Tak tedy, jak to bylo? No, odkud začít, že? Teď nevím, kde to uchopit. Kde začnu?“ „Tak to zkuste od začátku!“ pomáhá mu plukovník. „Ano. Od začátku. Takže. Jsem místní farář. To všichni víte. Ve svém volnu chodím po lese a sbírám houby. A jak tak chodím, ztratil jsem klíče od kostela. Vypadly mi někde v lese. Jenže, do kostela potřebuji. A tak jsem vchod do kostela vypáčil. Použil jsem páčidlo, co nosím u sebe. Nikdo by si toho nevšiml, kdyby tam teď, v sobotu, nebyli tihle turisté a nefotili se tam. Došlo mi, že to třeba dají na Facebook. Víte, co to znamená? Určitě to budou sdílet lidi a říkat si: Hele, kostel. A má vypáčený dveře!“ „Dovedu si představit tu ostudu!“ směje se plukovník. „Ano. A právě tu ostudu jsem nemohl riskovat. Tak jsem chtěl mít v ruce jako důkaz, že jsem volal po nápravě. Tak jsem zavolal tady pana Kalouska, ať mi tam někoho pošle. Kdo mi zámek opraví!“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509166
„Aha. Takže ztracené klíče, ano? No, pokračujte!“ povídá plukovník. „Jenže mezitím, nežli Jindra přijel, se klíče našly. Lexauryn je našel v lese. Donesl mi je. Takže Jindra vlastně byl zbytečný. Vypáčený zámek jsem mohl odemykat a poškozené dveře bych opravil lubrikačním gelem, co mám u sebe. Jenže Jindra už dorazil. A já nevěděl, jak Novákovi říci, že už nic nemusí opravovat, že zámek jakž takž funguje. Uvědomil jsem si, že za marný výjezd se platí pokuta 100 korun. To byla situace. Neměl jsem u sebe drobné. Jen pětitisícovky a bylo mi jasné, jak se Jindra bude tvářit. Určitě nebude mít na rozměnění. Prostě jsem v té situaci zazmatkoval… a… Bože…,“ farář skloní hlavu do dlaní a pláče. „Takže, co? Jen nám to tady povězte, co jste udělal. Jak jste to vyřešil. Jen nám to tady všem hezky naplno sdělte. Nebo nechcete ulevit svému svědomí?“ ptá se plukovník. „Využil jsem náklonosti pana Nováka k alkoholu. Věděl jsem, že si rád přihne, Všichni to víme, je to starý alkoholik. Chlastá první ligu. Jako jeho táta chlastal, jeho máma, jeho děti i jeho kukačka v hodinách. Všichni kalí,“ povídá farář. Plukovník doplňuje: „Napájel jste jej mešním vínem. Proto ty láhve v kostele! Těch šedesát lahví vypil on, že ano?“ „Ano. Přesně tak! Chutnalo mu. Nechtěl jsem, abych musel platit ten marný výjezd. A Jindra na alkohol slyšel. Velmi rád,“ pokyvuje farář a dodává: „Když se pan Novák opil, odešel vyspávat do své dodávky!“
100 Ukázka elektronické knihy