„No á… dejme tomu, že je to tak… a vrátíte mu ty prachy?“ odkašlal si. „No, právě. Chce po mě hned i úroky.Mám mu dát rovnou milion! Já nechtěl a to ho naštvalo, moc se zlobil a já se raději ztratil,“ otřel si zpocené čelo. „Co s tím má Fija?“ „Dnes ráno mi Kalin volal, že ji unesl… ten… ten chlap ji unesl a já teď nevím, co mám dělat!“ opět se napil vody. „To je snad jasný, vrátit mu ty prachy ne? Nebo jste tak nenažranej Grifone, že ohrozíte tu holku, a ještě máte tu drzost mi tu brečet o záchranu? To nemyslíte vážně, že jo?“ hodil nedopalek do Grifonovi sklenice s vodou a místností to zasyčelo, jako napětí, které ji ovládlo. „Nejde o to… teď nejde o peníze už! Jde o to, že se bojím… oni zabijí ji a zabijí už i mě. Vždyť jsem je naštval a jsou to, no mafiáni. Potřebuju od vás pomoc… už nevím kudy kam. Zazmatkoval jsem. Jsem idiot, vím!“ utřel si slzy, které se mu zaleskly na tvářích. „Fjůůů,“ vzdychnul Pelech. „Do kdy máte ty prachy vrátit?“ „Do zítřejšího večera. Za necelých dvacet čtyři hodin!“ „Proč si pro ně Kalin jednoduše nepřijede?“ „Asi se bojí, že by skočil do nějaké pasti, já opravdu nevím,“ otřel si znovu čelo. „Víte, kde to je? Myslím, kde to chce předat?“ „Ne, nevím samozřejmě. Zítra v pět odpoledne, mám stát s autem na parkovišti u nějakého obchodního domu v Praze. U kterého, to mi budou volat až zítra.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509159
„No bezva… tak já se vás na něco ještě zeptám, Grifone?“ „Ano?“ „Řekněte mi jedinej důvod, proč bych se do toho měl míchat zrovna já. Mám se zamotat do průseru chlapa, kterýho znám takřka půl hodiny a zachraňovat mu prdel z průseru, kterej si sám nadělal? Mám si proti sobě poštvat ruskou mafii, kvůli vám? Jako by nestačilo, že jsem si proti sobě poštval vlastního šéfa! Víte, že mi kvůli vám hrozí vyhazov od policie?“ „Netuším!“ „No, netušíte… tak mi řekněte proč? PROČ?“ zdůraznil svou otázku a vytřeštil na Grifona hrůzostrašně oči. „Protože jste policista?“ zeptal se jako malé dítě. Pelech to vzdal. „Máte se kam zašít? Myslím do rána?“ „Ano, majitel téhle vinárny je můj starý přítel… zůstanu u něj.“ „Tak bezva, podívejte… něco se pokusím vymyslet a vy už nedělejte žádný kraviny. Nejspíše už vám volat do zítřka nebudou. Takže v noci zvednete telefon jenom mně, nebo kdyby vám náhodou volala Fija, jasný?“ „Jasný!“ „Ví o tom ještě někdo jinej, Grifone?“ „Ne, jenom my dva!“ „Dobře, tak se tady zašijte, ale hlavně, jak se vám ráno ozvou, tak mi nevolejte… ale napište mi jen zprávu. Sejdeme se tady. OK?“ Pelech se zvedl k odchodu. „Rozumím,“ zvedl se také a podával Pelechovi ruku.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509159
Ten se na ni jen podíval a zakroutil hlavou. „Líbačky a tanečky si nechte, až bude všechno, a hlavně Fija v cajku!“ „Moc vám děkuji, kapitáne,“ opět si sedl a dal si tvář do dlaní. „Ještě něco, Grifone… mám na vás spousty otázek, ale odpovězte mi na tuhle. Proč vám na Fije tak záleží, kromě toho, že ze všeho máte těžký svědomí?“ Grifon se zadíval dlouze do plamene svíčky a něco potichu vykoktával. „Co? Nerozumím vám, chlape!“ naklonil se nad ním Pelech a cloumal s ním vtek. „Protože, víte… ona je… moje dcera!“
100 Ukázka elektronické knihy