„No á… dejme tomu, že je to tak… a vrátíte mu ty prachy?“ odkašlal si. „No, právě. Chce po mě hned i úroky.Mám mu dát rovnou milion! Já nechtěl a to ho naštvalo, moc se zlobil a já se raději ztratil,“ otřel si zpocené čelo. „Co s tím má Fija?“ „Dnes ráno mi Kalin volal, že ji unesl… ten… ten chlap ji unesl a já teď nevím, co mám dělat!“ opět se napil vody. „To je snad jasný, vrátit mu ty prachy ne? Nebo jste tak nenažranej Grifone, že ohrozíte tu holku, a ještě máte tu drzost mi tu brečet o záchranu? To nemyslíte vážně, že jo?“ hodil nedopalek do Grifonovi sklenice s vodou a místností to zasyčelo, jako napětí, které ji ovládlo. „Nejde o to… teď nejde o peníze už! Jde o to, že se bojím… oni zabijí ji a zabijí už i mě. Vždyť jsem je naštval a jsou to, no mafiáni. Potřebuju od vás pomoc… už nevím kudy kam. Zazmatkoval jsem. Jsem idiot, vím!“ utřel si slzy, které se mu zaleskly na tvářích. „Fjůůů,“ vzdychnul Pelech. „Do kdy máte ty prachy vrátit?“ „Do zítřejšího večera. Za necelých dvacet čtyři hodin!“ „Proč si pro ně Kalin jednoduše nepřijede?“ „Asi se bojí, že by skočil do nějaké pasti, já opravdu nevím,“ otřel si znovu čelo. „Víte, kde to je? Myslím, kde to chce předat?“ „Ne, nevím samozřejmě. Zítra v pět odpoledne, mám stát s autem na parkovišti u nějakého obchodního domu v Praze. U kterého, to mi budou volat až zítra.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509159