v nich byly co nejmenší. A tohle všechno potřebujete neuvěřitelně pečlivě zabezpečit; nestačí nějaké obyčejné zálohování, ty informace musí přece přežít i atomový výbuch, aby stát dokázal vydávat důchody za každých okolností. O podrobnostech mluvit nemůžu, ale věřte, že to je velké dílo.
98
Dostanou se k ministrovi i některé individuální osudy? Naprosto výjimečně, ty vzlínají maximálně do úrovně náměstků. Mně se to jako ministrovi nestalo. Když už něco jde takhle vysoko, jedná se o hodně komplikovanou záležitost a ten, kdo o ní nakonec rozhodne, musí předtím prostudovat nějaké podklady, což je na hodiny i dny. Takový čas ministr musí věnovat jiným věcem. Vzpomínám si ale na pána, který se domáhal nějakých dávek, ještě když jsem byl ředitelem Úřadu práce v Jindřichově Hradci. Choval se neurvale, byl strašně agresivní na své okolí včetně rodiny, ale od nás nedostal nic, protože na to neměl zákonný nárok. Řval na mě, že teď půjde domů a zabije svého syna Frantíka, ztropil hrůzostrašnou scénu, ale Frantíkovi naštěstí neublížil. Pak mi najednou volají ze sekretariátu ministra Horálka, že se tam prodral nějaký člověk z Jindřichova Hradce, hodil ministrovi do kanceláře dítě a hulákal, že ho nechávám chcípnout hlady, tak ať se o ně postará on. A utekl. Po letech jsem ho potkal na ulici, pozdravili jsme se, prohodili pár slov a já se ho zeptal, jak se mu vede. „Teď jdu od soudu,“ povídá zamyšleně. „Měl jsem drobnou nehodu. Ten chlap, co jsme se spolu srazili, vystoupil z auta a já se naštval, tak jsem ho přejel.“ Ani neřekl, co se tomu druhému stalo, a odešel. Opravdu zvláštní člověk. Takže ano, i ministr může něco takového zažít, ale mimořádně zřídka. Myslíte si, že náš stát je přiměřeně vstřícný a laskavý k lidem, kteří jsou slabší, potřební, nějakým způsobem handicapovaní? Náš stát je k nim neobyčejně krutý a o laskavosti se rozhodně nedá mluvit.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508742
Proč? Protože ten systém je takto nastavený. Jeho smyslem je vydávat co nejméně peněz. U nás pravice v první polovině devadesátých let prosadila koncepci takzvaného zbytkového sociálního státu, která sociální politiku v zásadě považuje za součást bezpečnostní politiky: jejím prvořadým cílem není pomoc potřebným a rozvoj jejich lidského potenciálu, ale udržení klidu. Dát jim tolik, aby se nebouřili, nedělali virvál, nedemonstrovali na náměstích – ale ne víc. Stát se ani nepokouší být laskavý a empatický. Životní minimum máme stanovené na 3 860 korun – copak z toho může někdo vyžít?12 Základním východiskem se stal názor, že chudí si za svou chudobu můžou sami a hlavní je, aby stát nešidili. Když už jim na něco přiznáme nárok, tak ho nemůžou jen tak mírnix týrnix uplatnit, musejí to mít něčím ztížené a zkomplikované. My odvozujeme dětské přídavky od příjmů, a proto zkoumáme, jestli ti lidé náhodou nemají o korunu víc. Tím vytváříme obrovskou byrokracii, která ale v tom nesmírném rozsahu beztak nemůže všechno zkontrolovat úplně dokonale, což zase frustruje ji. Tohle všechno dohromady vytváří ve společnosti atmosféru, ve které je dáván jednotlivým případům zneužití vysloveně obludný rozměr. Když se někdo vydává za mentálně postiženého a rok neoprávněně bere dávky, hned jsou toho plné noviny a diskutuje se o tom v televizi. Nikdo už nemluví o tom, že stejné dávky pomáhají tisícům lidí. Dalším problémem je, že systém je personálně poddimenzovaný. Já si dobře pamatuju sám sebe coby úředníka. Dokázal jsem vyřídit žádosti patnácti dvaceti klientů za den, to byla – řekněme – moje technická kapacita. Ale opravdu dobře, soustředěně a s pochopením jsem jich zvládl zhruba pět. Když úředník pracuje pod trvalým náporem těch většinou nešťastných osudů,
99
12 Takto byla výše životního minima nastavena pro dospělého jednotlivce v roce 2020 a beze změny zůstala i v letech 2021 a 2022. Tato částka nezohledňuje náklady na bydlení, jež se řeší zvláštním příplatkem.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508742
o kterých musí rychle rozhodovat, protože se jich před ním neustále kupí stovky, tak se pod tím tlakem postupně zatvrdí. Pokud je kultivovaný a psychicky vyrovnaný, silná osobnost, tak nepřekročí určité hranice, není agresivní, ale empatii už ze sebe vydoluje jen výjimečně. Jako ministr a později premiér jste měl přece možnost nastavení tohoto systému a jeho mentalitu změnit… Něco se mi podařilo posunout, ale ne dost. Ty opravdu fundamentální věci se musí řešit zákonem a my nikdy neměli ve sněmovně dostatečnou politickou sílu, abychom je prosadili.
100
Co se vám tedy podařilo? Například jsme relativně radikálně zvyšovali minimální mzdu. Zastavil jsem snahu o privatizaci důchodového systému prostřednictvím povinných spořicích fondů. A zvládli jsme problém restitucí, které dopadaly na systém sociální péče tím, že jsme museli původním vlastníkům vracet stovky objektů, které jsme využívali. Dostal jsem se kvůli tomu do ostrého sporu s opozicí, protože někteří politikové tu situaci brali jako příležitost omezit rozsah sociální péče ještě víc. Mně se ale podařilo sehnat miliardy, které jsme potřebovali na získání, vybudování nebo přestavby nových objektů a obecně modernizaci celého systému. V té době, kolem roku 2000, to znamenalo velké vítězství, které pozitivně ovlivnilo životy mnoha lidí. Ale byla to vyhraná bitva, ne válka.
Ukázka elektronické knihy