v nich byly co nejmenší. A tohle všechno potřebujete neuvěřitelně pečlivě zabezpečit; nestačí nějaké obyčejné zálohování, ty informace musí přece přežít i atomový výbuch, aby stát dokázal vydávat důchody za každých okolností. O podrobnostech mluvit nemůžu, ale věřte, že to je velké dílo.
98
Dostanou se k ministrovi i některé individuální osudy? Naprosto výjimečně, ty vzlínají maximálně do úrovně náměstků. Mně se to jako ministrovi nestalo. Když už něco jde takhle vysoko, jedná se o hodně komplikovanou záležitost a ten, kdo o ní nakonec rozhodne, musí předtím prostudovat nějaké podklady, což je na hodiny i dny. Takový čas ministr musí věnovat jiným věcem. Vzpomínám si ale na pána, který se domáhal nějakých dávek, ještě když jsem byl ředitelem Úřadu práce v Jindřichově Hradci. Choval se neurvale, byl strašně agresivní na své okolí včetně rodiny, ale od nás nedostal nic, protože na to neměl zákonný nárok. Řval na mě, že teď půjde domů a zabije svého syna Frantíka, ztropil hrůzostrašnou scénu, ale Frantíkovi naštěstí neublížil. Pak mi najednou volají ze sekretariátu ministra Horálka, že se tam prodral nějaký člověk z Jindřichova Hradce, hodil ministrovi do kanceláře dítě a hulákal, že ho nechávám chcípnout hlady, tak ať se o ně postará on. A utekl. Po letech jsem ho potkal na ulici, pozdravili jsme se, prohodili pár slov a já se ho zeptal, jak se mu vede. „Teď jdu od soudu,“ povídá zamyšleně. „Měl jsem drobnou nehodu. Ten chlap, co jsme se spolu srazili, vystoupil z auta a já se naštval, tak jsem ho přejel.“ Ani neřekl, co se tomu druhému stalo, a odešel. Opravdu zvláštní člověk. Takže ano, i ministr může něco takového zažít, ale mimořádně zřídka. Myslíte si, že náš stát je přiměřeně vstřícný a laskavý k lidem, kteří jsou slabší, potřební, nějakým způsobem handicapovaní? Náš stát je k nim neobyčejně krutý a o laskavosti se rozhodně nedá mluvit.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508742