chraň — poznal nebo cokoliv podobného, tak pro vás u tohohle stolu už není místo.“ Marta sklonila hlavu. „Nemohli mě v žádném případě poznat, i kdyby některou z těch akcí někdo zaznamenal nebo ji něco zachytilo. Oblečení jsem koupila v second handu a pak ho odložila do kontejneru s použitými šaty. Měla jsem šátek, roušku a paruku, kterou nepoužívám častěji než při každé desáté příležitosti.“ „V pořádku. Ale kdyby k tomu přece jen došlo, musíte za trest navždy zapomenout na všechno, co se týká tohohle fóra, je vám to jasné? Jednaly jste na vlastní pěst, a my ostatní tudíž neexistujeme. Nezapomeňte na to!“ Všechny souhlasily. Tak zněla podmínka. Ragnhild přišla do skupiny jako poslední a moc dobře věděla, že nahradila vyloučenou Evu, kterou někdo nahlásil. Bližší okolnosti ale zatím neznala. „A pak je tu ještě jedna věc, kterou bych mohla opakovat donekonečna. Cílem vašeho jednání je změnit svět k lepšímu. Proto nesmíte nikomu nevratně ublížit na těle ani na duchu, rozumíte? Tentokrát jsi tu hranici málem překročila, Marto. Měla bys být vůči sobě kritičtější.“ Když se Debora tvářila chladně jako led, Ragnhild se jejímu pohledu radši vyhnula. „Jsi na řadě, Sáro,“ řekla Debora a zjihla. „Nic zásadního se bohužel nestalo. Byla jsem nemocná, skoro celý měsíc jsem měla chřipku, takže jsem se moc nedostala ven.“ „To se občas stává, máme pro to pochopení. Jen aby to nebyl covid.“ Zavrtěla hlavou. „Včera jsem byla v divadle na uzavřeném představení. Bylo tam vážně málo diváků, jenže tak to teď zkrátka chodí.“ Suše se zasmála. „No, já vím, že to není 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508704
nic zvláštního, ale nastavila jsem nohu pár opozdilcům, kteří neměli dost slušnosti přijít včas a otočit se ke mně čelem, když se bezohledně tlačili na svá místa. Samozřejmě netušili, co se stalo, protože ke mně byli obrácení zády těla. Třeba si říkali, že jen zakopli. Povím vám, že ti v řadě před námi jim pěkně vynadali.“ Debora se usmála. „Ano, je to sice drobnost, ale všechny známe ten pocit, když se naši bližní nechovají dostatečně taktně. Myslím, že bychom takovým pitomcům měly chuť nastavit nohu všechny.“ Ragnhild se neudržela. „Ano, a pořádně do nich strčit. Zvlášť v první řadě na balkoně.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508704
17 ) Úterý 8/12 2020 • Carl „Dostal jsem výpis z registru vozidel o autech, která dílna prodala v posledních dvou měsících před výbuchem, Carle.“ Gordon přistrčil Carlovi seznam. „Není jich tolik, kolik jsem čekal. V lednu 1988 jich byla tak polovina toho, co prodali v prosinci 1987, takže v lednu to byly jen čtyři vozy a ani jediný si nekoupili přistěhovalci.“ „Zavolal jsi těm lidem, co si je koupili, a zeptal ses, jaká to byla auta a jestli případně neměli s jejich stavem nějaké potíže?“ Gordon se zatvářil zmateně. „A to bych měl udělat já? Vždyť se snažím dostat do počítače Palleho Rasmussena.“ „Snažíš? Dostal ses vůbec někam?“ „Ehm, ne. Několikrát jsem zkusil zadat heslo, jenže počítač se zablokoval a nejde otevřít.“ „Koukej ten krám odnést nahoru k ajťákům, Gordone. Přece jen jsou tady na to největší odborníci. Najdeš telefonní čísla na ty čtyři osoby, které si auta koupily, a zavoláš jim. Pak budeš pokračovat s vozy, které v dílně prodali v prosinci 1987, a teprve potom budeš zase dělat na těch starých případech. Vidím, že hromada se od včerejška v podstatě nezmenšila.“ Chudák vypadal, že má slzy na krajíčku. Carl se otočil k unaveně vyhlížející Rose, která tam stála s demonstrativně založenýma rukama. „A ty, Rose, bys mohla Gordonovi s těmi případy pomoct. Vždyť to vypadá, že se chystáš jenom čekat, až ti lidé z celé země odpoví na tvůj dotaz.“ Vzdychla, že by se kámen ustrnul. „Poslyšte, pane Mørc ku ze Slepákova. Kdybyste se ráčil podívat pořádně, viděl byste, že už jsem plně zaměstnaná procházením mailů Palleho 100
Ukázka elektronické knihy