chraň — poznal nebo cokoliv podobného, tak pro vás u tohohle stolu už není místo.“ Marta sklonila hlavu. „Nemohli mě v žádném případě poznat, i kdyby některou z těch akcí někdo zaznamenal nebo ji něco zachytilo. Oblečení jsem koupila v second handu a pak ho odložila do kontejneru s použitými šaty. Měla jsem šátek, roušku a paruku, kterou nepoužívám častěji než při každé desáté příležitosti.“ „V pořádku. Ale kdyby k tomu přece jen došlo, musíte za trest navždy zapomenout na všechno, co se týká tohohle fóra, je vám to jasné? Jednaly jste na vlastní pěst, a my ostatní tudíž neexistujeme. Nezapomeňte na to!“ Všechny souhlasily. Tak zněla podmínka. Ragnhild přišla do skupiny jako poslední a moc dobře věděla, že nahradila vyloučenou Evu, kterou někdo nahlásil. Bližší okolnosti ale zatím neznala. „A pak je tu ještě jedna věc, kterou bych mohla opakovat donekonečna. Cílem vašeho jednání je změnit svět k lepšímu. Proto nesmíte nikomu nevratně ublížit na těle ani na duchu, rozumíte? Tentokrát jsi tu hranici málem překročila, Marto. Měla bys být vůči sobě kritičtější.“ Když se Debora tvářila chladně jako led, Ragnhild se jejímu pohledu radši vyhnula. „Jsi na řadě, Sáro,“ řekla Debora a zjihla. „Nic zásadního se bohužel nestalo. Byla jsem nemocná, skoro celý měsíc jsem měla chřipku, takže jsem se moc nedostala ven.“ „To se občas stává, máme pro to pochopení. Jen aby to nebyl covid.“ Zavrtěla hlavou. „Včera jsem byla v divadle na uzavřeném představení. Bylo tam vážně málo diváků, jenže tak to teď zkrátka chodí.“ Suše se zasmála. „No, já vím, že to není 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508704