v jednom hotelu na Kwanghwamunu účastnil odborné ortodontické konference. Když po obědě vešel do svého hotelového pokoje, volal mu právník. Od něj se dozvěděl zprávu podobně neuvěřitelnou, jako kdyby slyšel vyprávět, že zlatá rybka sežrala žraloka. Dosud nikdy se ve svém životě s něčím takovým nesetkal. „Prohráli jsme.“ Protistranu hájil právník pověstný vysokým procentem vyhraných sporů. V souladu se svou pověstí opravdu zdatně žvanil a o tom, jak prý psychopat O Jongdže celých dvanáct let fyzicky a psychicky zneužíval manželku i dceru, navykládal materiálu na celou knihu. Také předložil řadu usvědčujících dokumentů. Snímky stop po bití rákoskou na ženině těle nebo různých pomůcek k bití rozvěšených po bytě, přesně datované lékařské zprávy potvrzující všechno možné od podlitin po potrat a samozřejmě výpověď samotné Hajong. K tomu přihodil i nahrávky s nechutnými detaily manželských hádek a záznam svědectví jejich dcery Serjong. Ta malá potvora měla příliš dobrou paměť. Velmi zevrubně popisovala, kde, kdy a jak táta napravoval údajná mámina pochybení. Nakonec se slzami na krajíčku srdceryvně prosila, aby mohla žít sama s maminkou. Prohlášení o tom, že Hajong často opouštěla domov, nemá dostatečné předpoklady pro péči o dítě a především není ekonomicky soběstačná, Jongdžeovým tvrzením příliš váhy nedodala. Hajongin právník vytáhl pár bezcenných certifikátů, které měly potvrzovat její ekonomickou soběstačnost. Kurz pečení domácího chleba, kurz tradiční korejské kuchyně… Jongdže si vzpomínal, že Hajong začala před dvěma lety docházet do kuchařské školy ve městě. Měl to být koníček. Odcházela vždy ve stejný čas.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508452
Jezdila spolu se Serjong autobusem umělecké školy a pak se s ní také stejnou cestou vracela. Jongdže to nechal být. Nepřinášelo mu to žádné nepohodlí ani pochyby. Naopak, když zaznamenal, že se manželčiny kuchařské schopnosti vylepšují, nezdálo se mu to vůbec špatné. Nikdy by ho nenapadlo, že to byl strategický manévr předznamenávající rozvodovou bitvu. Asi jste tu ženskou pořádně neznal, utrousil právník na konci dlouhého monologu. Jongdže cítil, jak mu tuhne zátylek. Po páteři sjel záchvěv mravenčení. Právník dával najevo, že si Jongdže nabrnkl vychytralou zlatokopku. Tenhle neschopný jouda uráží klienta, aby odvedl pozornost od vlastního fiaska? Rozladilo ho i označení „ta ženská“. Jak si to dovoluje mluvit o jeho zatím ještě legální manželce? Jongdže se na něj utrhl, ať si „tu ženskou“ laskavě nechá pro vlastní polovičku. Pak mu oznámil, že s ním končí, hodil telefonem na postel a odkráčel k oknu. Dvacet pater pod ním se spořádaně pohybovala auta a chodci v rytmu dopravních signálů. Jeho svět také takhle fungoval. Podle jeho příkazů, podle jeho pravidel, systematicky a ukázněně. Přinejmenším před třemi měsíci to tak ještě bylo. Hajong zmizela letos v dubnu. Ten den odjeli na výlet k Východnímu moři, aby tam oslavili výročí svatby. On a Hajong povečeřeli na místě s vyhlídkou na moře a připili si vínem. Do té chvíle bylo všechno v pořádku. Problémy začaly v okamžiku, kdy Jongdže zavolal modré anděly. Řidič, co je odvezl do hotelu, si řekl o větší odměnu, než jakou hlásal reklamní leták. Že prý šly v poslední době ceny nahoru. Pochopitelně se strhla ošklivá hádka. Jongdže se nenechal řidičovými triky oblbnout. Do toho však Hajong provedla něco neslýchaného. Vytáhla
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508452
z peněženky bankovku a strčila ji řidiči. Ke všemu s nanejvýš zahanbeným výrazem. „Omlouvám se, pán už má trochu upito,“ špitla navíc na Jongdžeovu adresu. Sotva vkročili do hotelového pokoje, Jongdže ji seřezal mokrým ručníkem. Pak je na recepci odhlásil a vyvezl Hajong k průsmyku Hankjerjong. Tam jí sebral peněženku a mobil, sám nasedl do auta a ujel. Chtěl, aby zpytovala svědomí. Rozhodně tím nechtěl docílit toho, aby utekla z domu a podala na něj žalobu o rozvod. První dva dny se vůbec neznepokojoval. Byl si jistý, že ji kdykoliv může přivézt zpátky. Co by taky mohla ženská dělat, když ji uprostřed noci nechal na hřebenu Hankjerjongu? Nanejvýš vysílat SOS a vytáčet hovory na účet volaného svým chudým příbuzným. Neměl ani chuť volat synovci, aby se poptal. Pokud by se za ním připlazila pěšky a odprosila ho, byl připravený vyměřit jí nějaký přiměřený trest, a ten až si odpyká, odpustil by jí. Teprve když o ní týden neměl žádné zprávy, začal jednat. Místa, kam se mohla uchýlit, by spočítal na prstech jedné ruky. Až ji čapne, seřeže ji tak, že nebude dva měsíce chodit. Ale Hajong nebyla k nalezení. Prověřil všechny kontakty, na které v poslední době volala, hledal u jejích rodičů, u příbuzných, u několika málo kamarádek, ale nikdo ji ani nezahlédl. Stopu nakonec našel v hotelu v Sokčchu, kde se tu noc zdržovali. Prý volala na recepci z nouzové útulny pod Hankjerjongem. Říkala, že měla nehodu, a poprosila, aby jí nahoru poslali taxík. Taxikář si na ni jasně pamatoval. Jak by ne, to by musel mít alzheimera. Copak se za rok naskytne víc než jeden pasažér, co se nechá odvézt z Hankjerjongu až do Soulu?
100
Ukázka elektronické knihy