pak se na něj podívala a od té chvíle… Zkrátka si nebyl jistý. A navíc to její chování k Evelyn. Neschovala před ní tvář, neutekla z chodby pryč, ale dala jí najevo účast a soucit, i když to dělat nemusela. Miloval vás, řekla. Musíte vědět, že vás miloval… Kdyby byla pravda, že Richarda zavraždila ze msty, protože odmítl opustit svoji ženu, těžko by Evelyn podobným způsobem utěšovala. V lepším případě by ji ignorovala, v horším by jí vmetla do tváře něco zraňujícího. Ona se však snažila svoji sokyni utěšit. Šlo o akt laskavosti, za který nemohla získat žádné body u poroty ani u soudce. Chase tomuto chování nerozuměl. Lámal si s tím hlavu už týden, ale nedokázal si to nijak vysvětlit. „Pravdou je,“ řekl Lorne Tibbetts, „že důkazy, které máme, zatím mluví rozhodně víc v její neprospěch než prospěch. Soudce zjevně dospěl ke stejnému závěru. Stačí se podívat na výši kauce, kterou stanovil. Věděl, že tolik peněz nikdy nedá dohromady. To znamená, že přinejmenším v nejbližší době zůstane za mřížemi. Pokud tedy někde neschovává zazobaného strýčka.“ „Žena jako ona?“ opáčila Evelyn studeně. „To sotva. Kdyby nějakého bohatého strýce měla, už by se ozval.“ Mluvila tónem člověka, který se narodil se stříbrnou lžičkou v puse a na ostatní shlíží svrchu. Miranda Woodová pro ni byla někdo, koho by si za normálních okolností ani nevšimla. Jenomže Richard z ní udělal svoji milenku a teď ležel v márnici. Tomu se 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508383
těžko dalo říkat normální okolnosti a Evelyn ji proto nemohla ignorovat. Na verandu nakoukl otevřenými dveřmi z obývacího pokoje Phillip a stručně oznámil, že na příjezdové cestě právě zastavilo policejní auto. Tibbetts si povzdychl. „Zatracená práce. Nedají mi pokoj ani v den volna.“ O chvíli později už k nim kráčel Ellis Snipe, mladý hubený důstojník v uniformě. Boty mu křupaly na štěrkem vysypané pěšině. „Ahoj, Lorne!“ zavolal na verandu. „Myslel jsem si, že budeš tady.“ „Je sobota, Ellisi.“ „Já vím, ale tohle je důležitý. Vyskytl se takovej malej problém.“ „Jestli se zas ucpaly odpady na záchodech, zavolej instalatéra.“ „Odpady jsou v pořádku.“ „Tak o co jde?“ „O…“ Ellis Snipe se nejistě podíval na Evelyn. „O tu ženu. Mirandu Woodovou.“ Tibbetts rychle vstal a přešel k zábradlí verandy. „Co je s ní?“ „Víš, jak soudce stanovil tu stotisícovou kauci.“ „Jo. A?“ „Někdo ji zaplatil.“ „Cože?“ „Někdo ji zaplatil. Právě jsme dostali soudní příkaz, že ji musíme pustit.“ Na verandě se rozhostilo dlouhé nevěřícné ticho. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508383
„Kdo to zaplatil?“ zeptala se konečně Evelyn. „Nevím. Neví to ani soudce. Platba byla uhrazena anonymně, přes jakéhosi bostonského právníka. Co na to říkáš, Lorne?“ podíval se policista na svého šéfa. Tibbetts zhluboka vydechl. Rukou si promnul krk a poté se otočil k paní domu. „Promiňte, Evelyn,“ pokrčil rameny. „Je mi to vážně líto.“ Oči se jí zalily slzami. „To nemůžete udělat, Lorne,“ vzlykla. „Nemám jinou možnost.“ Obrátil se zpět na Ellise. „Máš soudní příkaz, Ellisi. Nech ji jít.“ „Já to nechápu,“ zavrtěla Miranda hlavou. „Není to jen nějaký hloupý… žert?“ „Nebyl bych tady, kdyby ano,“ odtušil stroze její právník Randall Pelham. „Ale kdo to mohl zaplatit?“ „Velmi dobrý přítel, předpokládám.“ „Já nemám žádné takové přátele,“ namítla Miranda. „Ne se sto tisíci dolary nazbyt.“ Randall Pelham pokrčil rameny. „Někdo tu kauci očividně složil.“ „Já ale nechápu –“ „Chcete moji radu, slečno Woodová? Nekoukejte se darovanému koni na zuby.“ „Na mém místě byste také chtěl vědět, kdo to byl,“ zamračila se. „Platba šla přes jistého právníka z Bostonu. Ten tvrdí, že jeho klient chce zůstat v anonymitě. Na to má plné právo a já s tím nic neudělám.“ 100 Ukázka elektronické knihy