Zdeňka vzdychala a říkala, že si nevezme pana Peciána, že uteče od oltáře, už je jí všechno jedno… Poštovní správce by ji utýral jako první ženu. Slyšela o něm podivné zvěsti a hrozně se ho bojí. Obcuje s duchy a jeho dům je shromáždištěm spiritistů, kteří přivolávají ducha Napoleonova, aby jim odhalil, dojde-li k zásnubům, nebo jim měl prozradit, připadne-li jim vytoužené dědictví. V noci se toulá po hřbitově a chce mluvit s mrtvými. Pozoruje hvězdy, věští-li příznivé znamení. Planety se sdružují v nepříznivé konstelace, aby pletichařily proti poštmistrovi. Potácí se mezi mátohami, dotazuje se astrologického přístroje a čítá v knihách o magii. Nutil paní, aby ve shromážděních dělala médium. Nešťastná žena upadla v trudnomyslnost a zemřela v zatemnění ducha. — Nepatří se…, vrčel žebrák, nepatří se špatně mluvit o ženichovi… Nestydo! Jděte od sebe! Došli na okraj lesa a kráčeli po cestě, kterou označovala tabulka s nápisem Stezka dr. Aloise Fábery. Les zádumčivě hučel, ze svislých větví se sypalo uschlé jehličí a vonělo po houbách. Žebrák byl jim ustavičně v patách, tu se vynořuje, ondy zase se ukrývaje v křoví. Najednou rozevřel úžasem oči. Šedozelený knír se zdvíhal a klesal. — Oni se líbají! zaúpěl, jaký hřích! Nevěsta před svatbou a se studentem… se studentem… Zdvihnout sukně a nasekat, nasekat by se patřilo… Pane Vepřek, vemte hůl a… a… co se do ní vejde… Jeho obličej byl dějištěm prudké rozmluvy; ve vnitřnostech bublal hněv. V něm se bouřilo okresní město, starodávné zvyky a mravy. Stál na straně pořádku. Brojil proti smilstvu a stranil manželství. Meškal před chrámem, když uvnitř se konaly svatební obřady. K svátečnímu množství patří žebrákovy hadry. K otevřenému nebi náleží Lazarovy boláky. Považoval se za součást chrámové architektury, pokrytý strupy a štětinami jako gotický chrlič. Nebude-li svatebních obřadů, nebude ani almužen. Když se lidé oddávají za hudby varhan, tehdy jsou mysli vnímavé a náchylné k milosrdenství. Žebrák netrpí, aby se rušily obřady. — S věnečkem…, vrčel, s věnečkem máš jít k oltáři s tím, koho otec určil… celá bílá… hudba a modlení… ne se zahazovat se študákem… po věnečku šlapat…
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508361
Milenci stanuli na pasece pokryté pařezy, kde rostly jalovcové keře a divizna. Zde se proháněl vánek a kolébal fialovými květy vrbice a vonělo po jahodách. U jejich nohou leželo okresní město, syté a samolibé, s červenými a šedými střechami ve stínu gotických věží. Tam na vrcholu pahorku byla besídka s umně vyřezávanou stříškou a na ní vrzala plechová korouhvička. Altánek byl označen tabulkou s nápisem Zátiší dr. Aloise Fábery. Zdeňka, dcera kastelánova, vešla se studentem do besídky. Žebrák zůstal ukryt v křoví a jeho krhavé oči snažily se proniknouti laťovím altánku. Uplynulo několik okamžiků. Náhle žebrák otevřel ústa a zavřeštěl jako na poplach: „Vidím! Vidím! Všecko jsem viděl! Nestydáci! Nestydáci! Co z vás bude? Nesmí se… Nedovoluje se…“ Les se znepokojil a vrátil žebrákův pokřik. Z besídky vyběhla Zdeňka s rozcuchanými kadeřemi a za ní studující. Skokem, se zmatenými hlavami zmizeli v lese. Již se stmívalo, když žebrák došel do města. Na náměstí se rozsvítily obloukové lampy a promenády šuměly. Na severní straně se procházeli úředníci hejtmanství, soudce, berní správce, advokát a lékař. Na protější straně povykovali příručí a řemeslnické dcerky. A uprostřed, po dlážděné úhlopříčně, se pohybovali židovští obchodníci a jejich manželky. Chleboun, poněkud belhaje, ubíral se středem ulice a posupně zíral na veselé, chechtavé slečny s širokými klobouky a s hedvábnými šerpami kolem pasu. Šedozelený knír se zdvíhal a klesal. Zapadlé tváře přežvykovaly. Hučel: — Pěkné jste… Svátky nesvětíte a bohoslužbám neobcujete… Co z vás bude? Necudné jste, necudné… Čert si pro vás přijde… a… a… v temnoty pekelné budete uvrženy… Po náměstí kráčí zasilatel Wachtl. Okázale míjí promenádu na dlážděné úhlopříčně a míří k lékárně. Notář dr. Tichay v upjatém haveloku kráčí zamyšlen k zámeckému parku. Viktor, syn obchodníka Štědrého, upaluje k hospodě s harmonikou, zavěšenou na popruhu přes rameno. Kupec Zoufalý vyštěkl několik pozdravů do náměstí a zavřel krám. Obchodník Štědrý následoval jeho příkladu a usedl před dům s manželkou. Pan Raboch s chotí se připojili k nim.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508361
— Kouří si z dýmky, mumlal žebrák, bafá, bafá a neví, že syn študent dělá nedovolené kusy se Zdeňkou, dcerou kastelánovou… Já to ale vím, protože mně je všechno známo… Došel až k domu, sňal klobouk z ježaté hlavy a pozdravil. Agent Raboch mrkl na společnost a vyšel žebrákovi vstříc. V zarudlé tváři kypěl utajený smích a očka mu hrála. „Hé, Majorku,“ promluvil silným hlasem, jakým se hovoří k lidem nedoslýchavým a nízkého postavení, „chceš si vydělat pěťák?“ „Pěťák, milostpane,“ zasípal Chleboun, „bych prosím chtěl.“ „Tak se koukej. Tadyhle v ruce mám pěťák. Vidíš?“ „Vidím…“ „Tak dávej pozor.“ Agent si vyhrnul rukávy jako varietní kouzelník. Mával rukou před obličejem žebrákovým. „Dobře dávej pozor. Když uhodneš, kde je peníz, je tvůj.“ „Čáry máry fuk!“ Peníz sklouzl z dlaně a ztratil se. „Kde je pěťák?“ „To bych prosím, milostpane, nevěděl…“ „Tak když nevíš, táhni!“ Raboch se rozchechtal a osvěžil se několika vydatnými šprýmy. Žebrák se odplížil. Kráčel svou cestou, podél plotů zahrad, kde seděli měšťané a zamlkle se dívali před sebe. Zděné domky, rozložité a kynuté jako díže, vystřídaly křivé chalupy s rozčepýřenými střechami. Ve stájích řinčely řetězy a bučel dobytek. Páchlo čerstvě posečenou otavou a horkým hnojem. V mnohých chalupách se svítí a je vidět tkalce skloněného nad stavem. Člunek poletuje v provazišti a breptá: — Trdltr-trdltr-trdltr — škráb! Zaslechl dva hlasy, jeden temný, bublavý, druhý tenký a svárlivý. Soukeník Nobilis hádá se s provazníkem Mejtským o pravou víru. Tenký hlas praví: „Jeden ze dvanácti jest vyvolen, aby zřízením jedné hlavy roztržkám podnět a zápal se odňal.“ Není rozumět, co odpověděl bublavý hlas. Potom zase žebrák uslyšel: „My přeneseni jsme ze smrti do života, z temnosti v světlo…“ Chleboun s nenávistí se podíval na soukeníkův obličej ověnčený bílým plnovousem a zaskřípěl: — A co nám budeš odrážet lidi od pravý církve, berane jeden beranská… četníka na tebe, aby tě
100 Ukázka elektronické knihy