Jeho společník přimhouřil oči a přestoţe zaznamenal ironický tón Ekramovy otázky, uctivě odpověděl: „Věř, Ekrame Dhare, ţe výstup na plošinu ani průchod skalním městem nebudou jednoduché. Plošina není příliš vysoká, ale cesta na její vrchol je rozeklaná a neschůdná.― Ekram se na něj trochu překvapeně podíval a odvětil: „Říkáš neschůdná? To mi u Imarana vysvětli, proč si pán Nogashaaru zvolil za své sídlo pustinu, kam vedou jen neschůdné cesty? Proč neuţívá své paláce v Kaiře nebo Nayzanu? Proč si nenechal postavit svůj hrad v tom líbezném kraji u jezera Ruuwaá?― Narir se sebevědomě usmál. „Ty jsi Anshaar nikdy nenavštívil?― Ekram zavrtěl hlavou. „Neměl jsem příleţitost. A pokud vím, aţ na pár výjimek jej nenavštívil ani ţádný Ghiresh. Je to jediné město v Nogashaaru, kde harvon Balderin nemá stálou posádku. Je to tak?― Nirar přikývl. „A to je právě ten důvod! Shaadar má sice paláce ve všech velkých městech. Konečně Arkaanův palác v Goneshi pouţívá se shaadarovým svolením i tvůj pán…― „Svolením? Myslím, ţe harvon Balderin se nikoho neptal, kdyţ se tam nastěhoval,― přerušil Ekram s úšklebkem Nirarovu řeč. Ten jen pokrčil rameny. „Kaţdý to vidí jinak. Zkrátka od bitvy u Nura Haodu ţádný shaadar Anshaar neopustil. A díky tomu ţádný z nich nemusel sloţit hold korouhvi Ghireshů. Shaadarové vţdy byli a zůstanou nezávislými pány,― dodal s důrazem na poslední slova Narir. Ekram přikývl a hlavou mu proběhlo, co slyšel o bitvě u Nura Haodu, coţ byla oáza v nejsevernějším cípu nogaimské říše. Tam před více jak pěti desetiletími Ghitrosové pod Balderinovým vedením definitivně zlomili půlstoletí trvající odpor Nogaimů. V bitvě tehdy padl nogaimský vládce Khatib I., děd stávajícího shaadara, a Ghitrosové tehdy ovládli celé království. „Jestli ti dobře rozumím, Anshaar se nachází na nějakém nepřístupném místě, je to tak?― - 98 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508203
Narir se na Ekrama podíval, přivřel oči a usmál se. „Jen počkej, aţ jej uvidíš na vlastní oči.― Slunce postoupilo po své dráze dále na západ a opřelo se jim do levého boku, kdyţ se jim konečně otevřel výhled na rozeklané svahy Shaer alLath. Plošina byla součástí Sar Haamidu, vysočiny, která tvořila hráz mezi Nogashaarem a dunami Velké písečné pouště. Během další hodiny dorazili k úpatí skalní stěny, která se táhla na obě strany, kam aţ oko dohlédlo. Ekram musel uznat, ţe to opravdu nebude jednoduchý výstup. Pahorkyse strmě zvedaly z roviny ri-haadu do výše skoro tisíc stop. Připomnělo mu to kraj, kde před pár měsíci Chesayův ensang v bitvě o horskou pevnost utrpěl drtivou poráţku. Narir Al-Sadri však s jistotou navedl karavanu k úzké stezce, jeţ stoupala strmě vzhůru. Začali stoupat po úzké kamenité pěšině plné zákrutů, kde minuli několik kamenných věţí obsazených ozbrojenou posádkou. Na Ekramův tázavý pohled Narir odpověděl jediným slovem. „Bozgaimové.― To jméno uţ Ekram slyšel. Bozgaimové, Nespoutaný lid, byli svobodní Nogaimové, kteří se po poráţce u Nura Haodu uchýlili do liduprázdných pustin Daah ri-haadu a odmítali uznat Balderinovu svrchovanost. Právě oni tvořili jádro vojenské síly chránící Anshaar a jejich rostoucí moc a aktivita byla příčinou Balderinova nepokoje. Kdyţ konečně vystoupali na vrchol, blíţilo se jiţ slunce ke konci své denní pouti. Severním směrem se jim naskytl zvláštní pohled. Ekram musel uznat, ţe nikdy nic podobného neviděl. Vypadalo to, jako by stáli na okraji obrovské pánve, která směrem k severovýchodu mírně klesala. Dno pánve skutečně vypadalo, jako by je obrovskými drápy rozryl nějaký démon. Bylo vyplněné rozeklanými skalními věţemi, které vytvářely nepřehledné a na první pohled neprostupné bludiště.
- 99 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508203
„U Imarana, co to je? Tudy ţe vede nějaká cesta do královského města?― vydechl překvapeně Ekram, kdyţ očima přelétl působivé panoráma. Potom však, ukazuje na nevelké zelené skvrny jakéhosi porostu a tenkou světle modrou linku vodního toku, dodal. „Ale vypadá to, ţe ten ďáblův pekáč tak úplně bez ţivota nebude, hm?― „To skutečně není. Uzři Shaer al-Lath, Ďáblovu pánev. Dnes se utáboříme tady a zítra, aţ dorazí shaadarovi průvodci, vyrazíme. Jen oni nás mohou převést na druhou stranu,― řekl Narir a ukázal přes skalní bludiště na opačnou stranu pánve. „Protoţe Anshaar je právě tam.― „To jsem opravdu zvědavý, jak se nám podaří tím bludištěm projít. Uţ chápu, proč se harvon Balderin o dobytí Anshaaru nikdy nepokusil. Jestlipak je z opačné strany stejně nepřístupný?― Narir se sebevědomě usmál. „Je to stejné. Anshaar je nepřístupný jako orlí hnízdo.―
Druhý den ráno, kdyţ se tábor ještě probouzel z odcházející noci, se na jeho okraji nečekaně objevilo několik cizinců. Bavili se však pouze s Narirem a jeho nogaimskými druhy. „To byli Aim-ilshar, kočovníci, kteří ţijí tam dole. Jen oni znají stezky napříč Shaer al-Lath,― odpověděl Narir na Ekramův zvědavý dotaz, odkud ta návštěva dorazila. Krátce na to se celá karavana vydala na další cestu a začala opatrně sestupovat na dno rozlehlé pánve. Jestliţe při pohledu shora vypadala pánev alespoň trochu přehledně, jakmile sestoupili na její dno, ocitli se v nepřehledném skalním bludišti. Chvílemi projíţděli skalními soutěskami tak úzkými, ţe museli jet v zástupu po jednom, a vysoké skalní stěny se nad nimi svíraly tak, ţe téměř nebyla vidět obloha. Pak se úzká stezka náhle rozevřela do širokého kaňonu, jehoţ dno bylo porostlé chudou vegetací. Koně a soumaři, jiţ do té doby kráčeli po - 100 Ukázka elektronické knihy