dobrá a čestná Eliška kličkuje mezi dvěma muži. Chápala jsem cit Elišky vůči žádoucímu Bedřichovi, vlastně jsem jí ještě pomáhala, když jsem jim v domnění, že jde o nevinnou náklonnost, dělala prostředníka. Ale současně jsem litovala Norberta, nehezkého, nudného, ale starostlivého muže. Přiznávám, zabodával se do mě osten sebelítosti, protože Elišce osud dopřál dva muže, kteří ji milovali, a mně ani jednoho. Ale odsuzovat jsem ji nemohla, věděla jsem, co se v ní děje. Vždyť i mně se rozbušilo srdce, jakmile jsem si na Jana jen vzpomněla. Ovšem moje láska byla jednodušší, čistší a bezpečnější. Kdo nebo co rozhoduje o tom, koho potkáme a budeme milovat? A kdo nebo co o tom, kdo milován nebude? Tak jako byla sestra stále myšlenkami u Bedřicha, ty moje mířily k Janovi. Trápilo mě, že o něm nic nevím. Ve městě se o něm už dávno nemluvilo, na jeho úspěchy a už mnohokrát překonané rekordy se pod tíhou každodenních starostí pozapomnělo. Mluvilo a psalo se povětšinou jen o těch, kteří padli. Jeho jméno jsem nikde nezahlédla ani nezaslechla, a tak jsem si každý den říkala: „Žádná zpráva, dobrá zpráva.“ Vlastně bylo požehnání, že jsem se mohla o Elišku a naši malou starat a přijít na jiné myšlenky. Vyčerpaná sestra se po porodu stále nezotavovala. Nastěhovala jsem se k ní a po práci sháněla mléko pro malou. Starala jsem se o ně, jak nejlépe jsem uměla. Zdenička, scvrklá a drobounká, vypadala jako stažený králíček a přitom mi připadala krásnější než kterékoliv jiné novorozeně, které jsem kdy viděla. Prožívala jsem to, co ženy, které porodí. Proč ne? Vždyť jsem se svým způsobem mámou stala, přinejmenším poloviční. Každý den jsme s Eliškou vyčkávaly, zda dojde pošta. Byly jsme rozpolcené, čekaly ji a zároveň se jí bály. Od Jakuba ani Bedřicha nic nepřišlo už několikátý měsíc. Chodily 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508155