98
Darby Kane
Pete si naposledy povzdychl, a pak pohodil hlavou k Lilině prázdné kancelářské židli rovnou za prosklenou kanceláří, ve které stáli. „Není tu?“ „Lila?“ Žena pokrčila rameny. „Měla by být?“ „Jak se jmenujete?“ Ginny už tahle diskuze otravovala. „Christina Torresová.“ Narovnala si jmenovku. „Patří mi tato firma a Lila tu pracuje.“ Zaváhala, než dořekla: „Teď tu ale není.“ Jasné, stručné a naprosto k ničemu. Ginny si nemohla pomoct, udělalo to na ni dojem. Prohlédla si majitelku od hlavy k patě. Bylo jí přes čtyřicet, možná přímo padesát, a na sobě měla bílou hedvábnou halenku. Působila vyrovnaně a spořádaně jako někdo, kdo dokáže tu zatracenou bělost udržet celý den bez jediné skvrnky od inkoustu. Ginny se ta schopnost zamlouvala a stejně tak i dokonale upravené černé vlasy splývající těsně nad ramena. Nedostatek užitečných informací? To už bylo horší. Polkla jízlivost v hlase a pokusila se ještě jednou. „Ozvala se vám dneska Lila, paní Torresová?“ „Dneska ráno tu byla.“ Ginny cítila, jak se jí vytrácí trpělivost. „A?“ „Říkala, že Aaron nebyl pár dní doma ani v práci.“ Christina se opřela ve velkém koženém křesle. „Řekla jsem jí, ať si vezme tolik času, kolik bude potřebovat.“ „K čemu?“ zeptal se Pete. Christina přimhouřila oči, jako by se neúspěšně snažila skrýt pohoršení. „Promiňte?“ Tak to by stačilo. Ginny se natočila přímo ke stolu. Když se Christina pohnula, aby měla lepší výhled do vedlejší kanceláře, Ginny ukročila stranou a zastínila jí výhled. To
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508117
TROFEJ
99
gesto znamenalo poslouchejte mě a přesně to tím myslela. „Znáte Aarona?“ „Občas se tu staví, když se Lila zdrží, ale v podstatě ne. A než se zeptáte, ne, neviděla jsem ho už celé týdny.“ Pete se zběžně podíval na Ginny, než se obrátil zpět na Christinu. „Podle toho, jak svíráte opěrku křesla a upjatého hlasu to zní, že ho nemáte zrovna v lásce.“ Christina opěrku pustila a několikrát naprázdno stiskla prsty. „Do Lilina manželství mi nic není.“ Té ženě bylo jedno, že se někdo pohřešuje, a Ginny věděla, že to něco znamená. A že to z ní musí páčit, jen prohlubovalo stoupající napětí. „Předstírejte, že je.“ Za sklem vyzváněly telefony. Vešel nějaký muž a na přední stůl odhodil klíče. Zvedl telefon a ani se neohlédl dozadu. Po vyrušení Ginny znovu upřela zrak na Christinu. „Takže?“ Rozhostilo se ticho. Nikdo nic neřekl, dokud se Christina nerozmluvila. „Aaron nepodporuje její kariéru.“ „To vám řekla ona nebo on?“ zeptal se Pete. „Mám oči.“ Christina je jakoby na ukázku protočila. Ginny neměla na hraní náladu. „Rozveďte to.“ „Vídám ho tu, jak s ní mluví. Je to něco úplně jiného, než jak se chová na veřejnosti nebo na hřišti.“ Christina vzhlédla od pera v ruce. Musela jim v obličeji číst otázky, protože je zodpověděla dřív, než se mohli zeptat. „Obě moje dcery hrají pozemní hokej. Aaron asistuje jejich trenérovi.“ To už věděli. Už dřív jim to sdělil Brent a další lidé ze školy a měli to založené k pozdějšímu zhodnocení. „Jak jinak?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508117
100
Darby Kane
„Je šarmantní. Lidé ho milují.“ Christina znovu zvedla pero a roztočila ho mezi prsty. „Ale tady, když mluví s Lilou, především v posledních týdnech, kdy jsem ho viděla, byl pořád ve spěchu, aby vypadli a mohl si ji odvést domů.“ To by odpovídalo Brentovým poznámkám. Ginny si sotva dokázala představit Lilu jako citlivku, ale aby se Aaron choval na veřejnosti nevhodně, také neodpovídalo ničemu, co o něm dosud slyšeli. „A déle než před pár týdny?“ „Přezíravý, ale mnohem lépe to skrýval.“ „Myslíte si, že se k ní chová špatně? Je náročný nebo násilnický? O čem tu mluvíme?“ Christina se zatvářila, jako že nad Peteovou otázkou přemítá a rozhoduje se, jak odpovědět. „Aaron je jeden z takových těch mužů. Celý nablýskaný a oslňující na pohled. Pravděpodobně, a to je jenom můj odhad, povýšenecký hajzl doma.“ Ginny věděla, že nejlepší způsob, jak udržet lidi v hovoru, je nic neříkat a mlčet. Nenápadným zavrtěním hlavy Peteovi naznačila, aby se zachoval stejně. „Takže bych řekla, že násilí ne. Spíš vyzařuje takovou tu auru jak si moje žena může dovolit pracovat a mě nepotřebovat?“ Žádné násilí. Pokaždé, když Ginny něco takového slyšela, měla nutkání vysvětlit, že definice domácího násilí sahá dál než jen po bití. Vyšla z kanceláře a položila ruku na křeslo u nedalekého stolu. „Lila sedí tady?“ „Obyčejně. Pro podepisování většinou používá konferenční místnost, ale tady reviduje nabídky.“
Ukázka elektronické knihy