Šli si lehnout za svítání.
Když se zeptala, jestli u něj může přespat, byl Rasmus příjemně překvapený. Samozřejmě, ale proč? Prostě jen nechce domů k mámě, chce být s ním. Cestou domů vůbec nemluvili. Asi v polovině Rasmus pustil rádio, ale Julia ho vypnula. Promluvila, teprve když odbočili na příjezdovou cestu ke garáži modrošedého přízemního domu v ulici Hagalundsvägen. „Komu dům patří?“ „Tátovi, ale není tu. Je se svou novou přítelkyní.“ „Líbí se ti?“ „Docela ujde.“ Vystoupili a vešli dovnitř. Julia si zula zavázané tenisky a ode dveří nahlížela do obýváku přímo před sebou. Rasmus se vžil do toho, co vidí. Obstarožní, zašlý pokoj s prosezeným nábytkem. „Nic se tu nezměnilo,“ podotkla a potvrdila mu jeho myšlenky, byť svými slovy. „Po Rebečině smrti se toho moc nedělo, a když pak děda spáchal sebevraždu, tak táta neměl sílu něco řešit.“ Vyšli z předsíně, ale Julia k jeho překvapení zamířila doprava do kuchyně. „Dáš si něco?“ „Ne.“ Došla ke stolu a přejela přes něj prsty. Pak se zastavila u několikacentimetrové zelené čáry, kterou už Rasmus ani nevnímal. „To jsem udělala já. Zajímalo mě, jestli se nesmazatelná fixa fakt nedá smazat.“ „Nedá.“ „Bylo to ten večer, jak říkala, že nemůže jet na festival Peace and Love, protože ji družstvo potřebuje ve Skövde.“ Tak to bylo, Rasmus na to už skoro zapomněl. Becca chtěla s házenou skončit. Zabírala jí příliš mnoho času, toužila dělat
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507740