EMIN STUL
je to prostě móda, zatímco já jsem si doma dost pře četl a zjistil, že knoflíky jsou skoro stejně zajímavé jako motýli a můry. A možná jich dokonce existuje i víc druhů! Docela ohromující na něco, co vyrobili lidi! Protože hmyzu z řádu lepidoptera je na světě víc než sto osmdesát tisíc různých druhů!“ Lepidoptera je vědecký název pro motýly a můry, jak už mě Adam poučil. Já sama vědu miluju, ale Adam je totální cvok, když ho něco začne zajímat. Pokud ho ovšem něco zaujme. Obyčejná matika a pří rodopis ve škole? To ho spíš nudí. Ale archeologie? Na tu je Adam expert a o kulturách Inků a Mayů vám řekne úplně všechno. Nebo takové objevování Marsu a bádání nad orbity a gravitací? Na to je Adam kos! Klimatické změny? Zeptejte se Adama. A teď zase knoflíky. Ale existuje vůbec nějaká knof líkologie? Zrovna se natahuju pro talíř s pizzou, když mi ně kdo zaklepe na rameno. Je to nějaká páťačka, kterou neznám. „Ty jsi Lucie, že?“ „Ano…“ „Tak fajn! Zrovna jsem slyšela, že máš super knof líky. Můžu se mrknout?“ „Jasně, ale nejdřív si musím vzít oběd.“
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507087
ANDREW CLEMENTS
„No jo, promiň. Jen jsem se k tobě chtěla dostat dřív, než budeš mít ty knoflíky úplně přebrané, pro tože bych s tebou ráda nějaké vyměnila, pokud bu deš chtít. Mimochodem, já jsem Sára.“ „Zajistím ti první místo ve frontě, slibuju,“ zažer tuju. Vážně to byla jen legrace, ale když zhruba za dvě minuty zamířím k volnému místu u zadní stěny jí delny, už tam čeká Sára a další tři spolužáci. Ve fron tě. A dívají se, jak jím. Sáček s knoflíky mám na stole, ale pizza mi děsně chutná, a tak se nehodlám honit. A taky se nehodlám dívat na Emu. Ani očkem o její stůl nezavadím. Adam se začne probírat mým sáčkem. „Víš, že vět šina tvých knoflíků je z celuloidu?“ „Co je celuloid?“ „Vlastně první umělá hmota. Ty tvoje knoflíky jsou dost staré, řekl bych tak ze třicátých let. Sběratelé by řekli, že jsou vintage. A tenhle s mrkví na žluta vým pozadí? To je další raná umělá hmota – bakelit. Jedinej takovej knoflík prodáš na eBayi minimálně za deset dolarů a možná ještě za dvakrát tolik. Kou kal jsem na ty knoflíky, co si vybrala Bára – určitě mají cenu tak patnácti, dvaceti dolarů.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507087
EMIN STUL
Z kapsy vytáhnu svůj větrníkový knoflík. „A co ten hle?“ „Hmm… vypadá taky jako z celuloidu. Super mo del. A taky bude dost starej. Myslím, že bys ho pro dala tak za pět, šest dolarů.“ Což znamená, že jsem na obchodu s Bárou prodě lala, ale moc mi na tom nesejde. Stejně se mi můj větrník moc líbí. Když si usrknu mléka, něco si uvědomím: Adama nikdo nenutil, aby se mnou seděl. A taky mi nemusel dávat všechny tyhle informace. Mohl se mnou měnit a měnit, až by získal ty nejlepší knoflíky. A Ema? Co by udělala, kdyby věděla to, co ví Adam? Shrábla by všechny moje knoflíky a vůbec by si s tím nedělala hlavu! Nakřečkovala by si je a – Najednou se zarazím. Opravdu vím, co by Ema udělala? Jistěže ne. Správný vědec nedělá ukvapené závěry. Kromě toho to ode mě není hezké. Pořád je to ale docela slušná teorie. Ne nadarmo se říká, že nejdůležitější krása je ta vnitřní a že činy jsou silnější než slova. Možná že tohle všechno platí i o přátelství. To, že mi Ema zakázala sedět u jejího stolu, moc přátelské gesto není.
99 Ukázka elektronické knihy