Týna a Bzuk - Případ ujetejch robotů (Ukázka, strana 99)

„Ještě že jsem si s sebou vzala domácí úkoly,“ za‑ zubila se Alice a zvedla malou skleněnou lahvičku.

Uvnitř svítil jasně purpurový krém. „Moje nejnovější práce. Mělo by nám to pomoct dostat se na ten večí‑ rek.“ „Odkdy jsou domácí úkoly užitečné?“ zamumlal jsem.

Týna před sebe zvedla mobil jako ochranný štít. „To je magie! Já se žádné magie ani nedotknu.“ „Tak se tu bav,“ pokrčila rameny Alice. „A mluv laskavě potichu. Schováváme se, pamatuješ?“ „Co to je?“ zašeptal jsem. „Mágovo tajemství.“ Alice si natřela trochu krému na paži. „Tak fajn, je to pot dvojníka smíchaný s mle‑ tým kořenem kousavky a trochou koření, aby to hezky vonělo.“ „Dvojníci?“ opáčil jsem. „Myslíš ty tvory z Hlubin, co umějí měnit podobu?“ „Nechutné!“ konstatovala Týna. „A navíc magické.

Hned dva důvody, proč se té věci nedotýkat.“ „Klídek, Týno,“ řekla Alice. „Jen si natři trošku na zápěstí, takhle. A počkej.“ Natáhla k trollce ruku, aby jí natřela na předloktí malou trošku purpurového krému.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507077

Týna ucukla. „V žádném případě!“ „Týno, musíme se na ten večírek dostat!“ přesvěd‑ čoval jsem ji. „A potřebujeme tě tam.“ Vzal jsem si od Alice krém a trošku si natřel na paži. „Tak jo.“ Týna vzala skleničku a natřela si trochu krému na zápěstí. „Ale jak nás tam vlastně tahle věc dostane?“ „Takhle,“ odpověděla Alice. Slova lávové elfky náhle duněla jako hromobití a celé tělo jí začalo jiskřit.

Alice!

Ty jsi zlobr!

Skvěle, Bzuku! A teď ty, Týno.

Myslím, že jsem na řadě.

Doufám, že to nebolí.

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507077

Jde se na party!

Být zlobrem byl divný pocit. Všechno vypadalo menší. Ta výška navíc mi poskytovala úplně jiný ­pohled na okolní svět. Bylo to jako stát na žebříku, ale přitom jsem mohl chodit. Uvnitř jsem byl pořád goblin, ale pro každého, kdo se na mě díval, jsem teď byl zlobr.

Nebyl jsem si ani trochu jistý, jestli bude Alicino přestrojení fungovat. Když jsme míjeli detektiva Hor‑ docha a hlavně mou mamku a ostatní reportéry, za‑ tajil jsem dech. Byl jsem si jistý, že mě musí poznat.

100 Ukázka elektronické knihy