– nebo v mých novinách byly titulky: Repulsion přijíždí na velkou cenu Lewis předpovídá třetí vítězství v řadě Vítězství pro krále LEWISOVY TIPY DNES S Springs, 3. CARMAK 4. DUBNA 1936 – Mocný Repulsion přijel dnes v železničním vagonu z odpočinku na Lewisových statcích; doprovázeli ho Jack Lewis, majitel a žokej, trenér Ben Smith a jeho věrní souputníci a asistenti. Jasné nebe a rychlá dráha předznamenávaly příjezd těchto skvělých velikánů na scénu velkých víkendových dostihů s tisícovkami dolarů vysypaných z kapes nevázaných sázkařů žokejského klubu, zatímco méně honimírští příznivci Turfu (jako já a Tati z Arkansasu) viseli na zábradlí, na stojáka, s ledovým pohledem, bystrozrací, hubení, z Kentucky, pokrevní bratři koňáci a otec a syn v žalostné jižanské rodině, která zůstala bez prostředků až na dva koně, takže jsem někdy vlastně schválně manipuloval dostihy tak, že jsem jasné šampiony dával na „trénink“ mezi méně zářící skvělé kuličky, a vyvolal jsem vítěze v „Tipařském“ koutku kvůli cti a také kvůli zkoušenému otci se synem, kteří potřebují peníze a řídili se mojí „Lewisovou“ radou – já byl Jack Lewis a vlastnil jsem nejskvělejšího koně, Repulsiona, masivní kuličku z ložiska půl palce v průměru, kutálela se z desky na člověče a po linoleu tak hladce 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507056
a bezhlučně, ale tak prudce jako dunící ocelová koule celá hladce opracovaná, někdy na drncáku konce rampy odrazila nebohé aluminiové kuličky, až se mi ztratily ze závodní dráhy – někdy také postrčila vítěze do cíle – většinou se ale hladce skulila z desky a rozdrtila každé drobné sklíčko nebo prach na podlaze (kde nejmenší kuličky kodrcaly v nekonečně malém liliputánském mikrokosmu linolea a Světa) – a zahučela prudce, celá leskle stříbrná, přes dostihovou dráhu do své stanovené cílové rovinky, kde nabrala novou burácivou sílu s hlubokým mručením na prkenné podlaze a vrhla se k cílové čáře hnaná vpřed silou setrvačnosti – úchvatný býčí záběr v cíli, jako Whirlway nebo Man O War nebo Citation – jiné kuličky se nemohly měřit s takovou obrovskou silou, všechny se jí kulily v patách, Repulsion byl absolutní král Turfu, dokud jsem o něj nepřišel, když jsem ho odpálil z našeho dvora do dvora na Phebe Street, o blok dál – skvostný homerun, jak říkám, mi obrátil svět vzhůru nohama jako Atomová bomba – to Jack Lewis, já, vlastnil velkého Repulsiona, také sám to zvíře jezdil a trénoval ho a objevil ho a vážil si ho, ale také řídil Turf, byl Komisařem, dostihovým handicapperem, Presidentem Dostihové asociace, Ministrem financí – Jack Lewis neměl chybu, dokud žil – jeho noviny prosperovaly – psal úvodníky proti Stínu – nebál se Černých lupičů – Turf byl tak komplikovaný, že nebral konce. A to vše v temnotě vytržení. – Tady mě máte, držím se za hlavu, diváci na tribuně šílí. Don Pablo s kurzem 18:1 udělal všem čáru přes rozpočet, nikdo nečekal, že se vůbec dostane ke zdi se svým vyšinutým chodem a obrovskými odštěpky, býval 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507056
by měl 28:1 nebýt jeho dávné pověsti ostříleného veterána ještě předtím, než se uštípl – „Běžel a dokázal to!“ Říkám si užasle – bum! OBRAZ 19. Jsem u gramofonu a dávám na něj novou desku, svižně, je to The Parade of the Wooden Soldiers, všichni opouštějí závodiště – OBRAZ 20. Záběr na mě, jak pochoduji sem a tam na místě, přesouvám se pomalu po místnosti, je po závodech, rázným krokem odcházím z tribuny, ale také nevěřícně kroutím hlavou ze strany na stranu jakoby rozladěný sázkař, trhám svoje lístky, nevalná dětská nápodoba toho, co jsem občas vídal u otce po dostizích v Narragansettu nebo Suffolk Downs či Rockinghamu – Na svém zeleném stolku mám roztahané papíry, tužky, je to můj redakční stůl, od kterého řídím Turf. Na zadní straně stolu ještě byly čmáranice křídou, které tam udělal Gerard, když v zeleném stole žil – stůl rachotil v mých snech, protože v něm byl Gerardův duch – (zdává se mi o něm za deštivých nocí, když ležím u otevřeného okna téměř jen vegetující, sinavě zelený, jako rajče, zatímco déšť padá do pustoty prázdného dvora venku, celé zatuchle vlhké, odkapávající a temné… odporné stěny Jeskyně věčnosti se nenadále objeví v ponurém snu, a když zpomalíte padající mhu, vytáhnete clonu, srovnáte v tom ohromném kluzkém rybníce zvaném Deštivo škleb zvířecí tlamy do tvaru úst, pak uvidíte prázdnotu). – Zastrčený v rohu vedle gramofonu můj kulečníkový stoleček – byl to skládací kulečník, se sametovým plátnem, malými dírami a koženými kapsami a malými tágy s koženými 102
Ukázka elektronické knihy