Najednou se rozhostilo ticho, nikdo nechtěl být tím, kdo rozhodne. Veverku nepojmenovali Drzečka jen tak nadarmo, proto se zhostila slova: „Bordelína byla, je a bude moje kamarádka. Mám ji ráda. Chci ji v našem lese.“ Zvířátka souhlasně zabručela, jen jezevec Hubert vy křikl: „Ale musí slíbit, že už nikdy nebude záškodničit!“ Hubertův nápad se všem zamlouval. Proto se všichni pomalu přesunuli k fialové chaloupce naruby. „Huhůů, Bordelíno!“ volali. Vrzly dveře a kouzelnice vylezla ven před chaloupku. Věděla, že se vůči zvířátkům provinila, a bála se, že po ní budou chtít, aby z lesa nadobro odešla. Ale když si vyslechla, co zvířátka navrhovala, byla v šoku. S radostí slíbila, že už opravdu nebude záškodničit. A když kouzelnice něco slíbí, slib musí dodržet, jinak navždy přijde o svou kouzelnickou moc. „Ale protože víme, že máš škodolibá kouzla čas od času ráda, tak ti dovolíme, abys jeden den v roce záškodničit směla,“ řekla Mudrlice. Celý les propukl v jásot a veselí.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507038
„A kdy ten den bude?“ zeptala se Bordelína a přitom nevinně mrkla na Drzečku. „Kdy? No, co třeba první letní den,“ navrhla sova a odpovědí jí byl potlesk všech, kteří stáli kolem. Od té doby se každý rok kouzelnice Bordelína těšila na své letní záškodničení. A věřte mi, nebo ne, užila si při něm i se zvířátky opravdu mnoho legrace. LUMPÁRNÁM ZDAR!
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507038
100 Ukázka elektronické knihy