„Proč?“ zeptal se dosud naivní a životem nedotčený budoucí korupčník. „Kulaťák je odsud pět minut, a koukejte, kolik lidí s námi jde! Pryč se špínou na radnici! A podívejte,“ ukázal prstem vzrušeně, „už je tu plastivizní zpravodajství!“ „Výborně!“ řekl jsem a vrazil mu holoprojektor do rukou. „Začíná nová historie Arkádie. Spolu tu špínu vymeteme! Zatím se ujmi velení. My skočíme pro posily.“ „Kam to bude?“ zeptal se řidič grava, které zčistajasna kleslo k nám, stačilo, aby mladík s hologramem mávnul. „Apollonie,“ řekl jsem tajuplně. A k mladíkovi: „Máme spojence v nejvyšších kruzích!“ Mrkl jsem. „Politika!“ Mladík byl rudý ve tváři a nadšeně mával hologramem. „Pryč se špínou na radnici!“ „A teď rychle odsud,“ řekl jsem řidiči. Su a Dědek Čuchák se uvelebili vzadu. Řidič zavětřil a bylo vidět, že svého politického angažmá začíná litovat. „Smrdíte docela autenticky!“ „My musíme, abychom mobilizovali masy. Kdo nehoří, nezapaluje, kdo nesmrdí…“ Pak už mě nic nenapadlo a přemýšlel jsem o tom, jaké pěkné slogany jsem slýchal, když hnutí Nová hranice začínalo. Našli jsme v Apollonii osmý koridor i blok A34. „Mám na vás počkat?“ zeptal se řidič s nadějí, že moje odpověď bude negativní. Nezklamal jsem toho dobrého muže. „Odsud potáhne druhá větev průvodu. Zablokujeme dopravu!“ „Tak jo,“ řekl muž nadšeně a myslím, že opravdu nadšený byl, když jsme vypadli. „Pryč s tou špínou!“ Udělal na nás znamení „V“ a odpálil někam vzhůru. Vchod byl otevřený. Tak tady žil Vladimír Tišinský, technolog, který přivedl k dokonalosti to, co vymyslel Barrymore, a na zá98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506938
kladě prvních pokusů vytvořil skutečně použitelné plavidlo, schopné ponoru do měsíčního prachu. Prošli jsme předsíní a Su vykřikla, když se uviděla v zrcadle. „Myslíš, že má koupelnu?“ „Technici je nepotřebují,“ poučil jsem ji. „Nedbalost k hygieně je součástí jejich osobnosti.“ Vešli jsme do velké místnosti obdélníkového půdorysu. Vlevo stál kybomechanický blok, výkonný komp s tvářecími linkami. Časem se pozeptám Dědka na podrobnosti – on se v těchto věcech velmi dobře vyzná. Vpravo byla stěna se dvěma dveřmi vedle sebe. Uprostřed pableskovala plocha počmáraná výpočty a diagramy. Vladimír Tišinský tu stál, ale jen v projekčním prostoru plastivize. Jeho prezentace byla působivě připravená. „Vítám vás, přátelé. Věděl jsem, že přijdete, že mě vyhledáte, protože jsem se nedostavil k Modré laguně. Ano, nepřišel jsem tam, a přitom jsem to byl já, kdo vás všechny pozval. Tušil jsem, že nepřítel, a je to krutý a nadlidsky důvtipný nepřítel, udělá všechno pro to, aby mi zabránil odhalit pravdu o smrti našeho společného přítele Josepha Barrymora. Ano. Vím o tom případu všechno a jsem připraven to dokázat. Nachystal jsem tuto prezentaci. Počítal jsem se vším. Především s tím, že se nedostavíte všichni. Vrah bude chtít zahradit cestu k pravdě a vražda je prostředek, který se naučil mistrovsky používat.“ „Hu,“ řekl Dědek Čuchák. „Mluví jako kniha,“ podotkl jsem polohlasně. „Líbí se mi to jako ropucha v dětském kočárku,“ řekl Dědek. „I kdyby přišel jen jeden z vás, může převzít pochodeň pravdy a –“ Pak se obraz začal třást, rozpadl se na kostičky, a když se dal dohromady, zase jsme viděli obraz Tišinského. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506938
Hologram spustil: „Vítám vás, přátelé. Věděl jsem, že přijdete, že mě vyhledáte, protože jsem se nedostavil k Modré laguně…“ „Třeba tu má koupelnu,“ řekla Su. „Nebo aspoň sprchu. Nebo kbelík s vodou. Technici něco pijí, nebo jsou na elektřinu?“ „Jsou na kafový pohon,“ řekl jsem. Rozhlédla se kolem sebe a zamířila ke dveřím, které byly vpravo. Otevřela je. Vskutku vedly do koupelny. Úspěch to však byl jenom částečný. K osprchování měla Su daleko, pokud ovšem neměla na mysli sprchu krve. Když otevřela, spatřila dvě postavy. Byl to majitel buňky a na návštěvě měl, koho jiného? Wing Chuna. Nezdálo se, že by sem přišli oplakávat památku Josepha Barrymora. Chun držel v ruce nůž a snažil se Tišinského zasáhnout. Ten se bránil černým tetraedrem, pokoušel se ho bacit podivuhodnou hrací kostkou, kterou dokázal Dědek Čuchák vyrobit v rekordním čase osmi minut podle svých záznamů v paměti! Nebo to byl jiný kus? Neměl jsem čas to zkoumat, rvačka pokračovala. Číňan nebyl v šermu nožem moc zběhlý, takže Tišinský se vcelku s přehledem bránil, dokonce Chuna trefil do nosu – byl to div, že mu z něho nevytryskla krev, rána to musela být náramná. Ohlédli se. Nerušeně pokračovali ve rvačce. Zdálo se mi, že do ní nevkládají moc vervy. Připadala mi trochu divná, možná dokonce hraná. Komupak je asi tohle divadýlko určené? „Tady jsou!“ uslyšel jsem zvenčí Tlustého Oliho. Vypadal stejně jako my, tedy hrozně, ale na rozdíl od nás, kteří jsme se podobali sochám vyhrabaným z hromady mouru, kypěl energií. Po boku mu kráčel Mantella a vzadu vystrkovali hlavičky policejní přícmrdové. „Chvála bohu, že jsme přišli včas. Já to věděl – v kritické chvíli je potřeba obrátit se na policejní orgán.“ 100
Ukázka elektronické knihy