„Možná, bys mohl vyprávět, jak jsi tu dlouho,“ vyhrkl vojín Trevor a šťouchl Larryho do ramene. Ten se ani nepohnul. „Páni, jsi kus chlapa,“ podotkl a podíval se mu do očí. „Zvědavý člověk,“ ozval se elektronický hlas. Všichni se okamžitě otočili. V tu chvíli se Larry rozhodl konat. Stačil však zabít, jen dva vojáky, kteří šli vedle něho. Vojín Trevor to odnesl jako první. Kovová ruka projela jeho tělem jako nůž máslem. Úderem paže zlomil vaz vojákovi před sebou. „Dál už se nedostaneš!“ vykřikl desátník Graven a složil nepřítele k zemi. Bang! Bang! „Jsem rád, že jste ho rovnou nezabil!“ sykl kapitán, když viděl, jak se tělo neznámého kácí k zemi. „Musíme zjistit, co je zač!“ „Myslím, že je jasné, co je zač. Emzák!“odsekla jsem. „Parchante!“ vyhrkl Graven a kopl do něho. Falešný Larry ani nepípl. Nebyl mrtvý, ale zřejmě vymýšlel plán, jak se opravit a vyřídit ten lidský odpad. „Přišli jsme o dva lidi,“ poznamenal kapitán. „Přivážeme ho ke stromu a trochu si s ním popovídáme, souhlasíte, kapitáne?“ navrhl desátník Graven. „Ano. Vyslechneme ho,“ pokynul souhlasně kapitán Johnson. Tři vojáci na povel desátníka Gravena odtáhli zraněného emzáka ke stromu. Bránil se, ale nebylo mu to nic platné. Vojáci využili svých zbraní. Zabodli je do jeho těla a táhli ho po zemi, až k nejbližšímu stromu. Byli nelítostní, ale nebylo se čemu divit. To oni
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506847
napadli Zemi a bez milosti zabíjeli všechny. Vztek a nenávist ve vojácích rostla každý metrem. Zřejmě se i na ten výslech těšili. „Nemáme lano, ani provaz, jak to přivážeme?“ zeptal se vojín Bander. „Použijte znovu zbraně,“ odvětil desátník. „Dobře,“ Bander kývl a vytáhl svou zbraň. Bodl do zajatce. Ostrý hrot bodáku projel skrz jeho pravou paži. To samé udělal i vojín Franklin s jeho druhou paží. Zajatý mimozemšťan byl tak zajištěn. V oblasti obou loktů mu trčely zabodnuté zbraně. „Tak nám řekni, proč jsi tady!“ vykřikl Graven a strhl mu plynovou masku z obličeje. „Do prdele!“ vyprskl vojín Franklin. „Kyborgové,“ sykl Graven a praštil ho pažbou do obličeje. „Vypadá to, že mezi nás poslali špehy,“ podotkla jsem s kyselým výrazem ve tváři. „Vážně by mě zajímalo, proč nás chcete vyhladit,“ pronesl spojař jednotky, vojín Van Beeren směrem k mimozemšťanovi. „Bereme si zpět, co je naše,“ ozval se elektronický hlas a jeho oči zčervenaly. „To je naše planeta!“ „Jste jen paraziti! Zemřete!“ „Ale dnes tu zemřeš ty!“ ušklíbl se a vrátil se ke kapitánovi. „Udivuje mě, že vyslali tyhle kyber špiony, když nás bombardují ze shora,“ poznamenal kapitán. „Co když nás chtějí také zkoumat?“ zeptal se vojín Zender. „Už tu byli jiní, kteří se o to pokoušeli. Unášeli lidi, testovali, zabíjeli, ale nakonec odletěli,“ sykl Graven.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506847
Výslech pokračoval. Několik úderů pažbou do hlavy zajatého emzáka nepřinutilo, aby řekl, proč je tady a jaký je jeho úkol. „Když to neřekneš, chcípneš tady!“ pronesl Graven. „Ty chcípneš!“ vyhrkl emzák. „Ty budeš první na řadě!“ vykřikl a znovu ho udeřil. V tom se jeho hlava začala podivně cukat, jako by dostal záchvat. „Něco se děje!“ vykřikl vojín Franklin. „Možná jsi ho poškodil,“ ozval se ženský hlas. „Tak ho doděláme!“ vyhrkl Graven. „Desátníku, vydržte!“ ozval se kapitán Johnson. „Vaše příležitost ještě přijde.“ Výslechu se ujal kapitán Johnson. Přistoupil blíž a promluvil k němu. Zajatec na jeho slova nereagoval. Místo toho, začal mluvit o nějaké červí díře. „Vrátili jsme se na Zemi, kterou jsme kdysi obývali,“ ozval se elektronický hlas. „Stala se zřejmě chyba ve výpočtech a ocitli jsme se v tomto čase. Musíme vyvolat rozhraní a spojit kontinenty…vy…vy…,“ začal se zasekávat. Najednou se zastavil. „Zasekl se!“ vyprskl Graven. „Je rozbitej!“ přidala jsem se. Kapitán pozvedne ruku. Pak mu tou stejnou rukou zaťuká na hlavu. Začne se přehrávat nějaký záznam. „Vraťte se červí dírou zpět! Pokuste se o průchod znovu,“ navrhl lidský hlas. „Chceš, abychom zastavili invazi?!“
Ukázka elektronické knihy