Masarykova teorie demokracie (Ukázka, strana 99)

Politický systém Masarykovy republiky samozřejmě nebyl ideálem, a to jak z hlediska formálního, tj. ústavního, tak i z hlediska politické praxe. Projevovaly se v něm jisté nedostatky a slabosti. Nicméně musíme je posuzovat v historickém kontextu meziválečné Evropy, nikoli izolovaně. Na evropské politické scéně si Československá republika stála velmi dobře, byla fungující demokracií, což se nedá říci nejen o jejích sousedech, ale také o celé řadě jiných evropských států.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506542

Závěr

Tomáš G. Masaryk se jako politik a filosof ve svých činech a dílech vytrvale a poctivě snažil o to, aby společnost byla prodchnuta zásadami humanismu, demokracie a tolerance. Dařilo se mu to lépe než jiným možná proto, že byl spíše filosofem zapojeným do politiky než jen politikem, který našel zalíbení ve filosofii. Měl na paměti, že prvním cílem filosofa je vysvětlovat svět a ukazovat lidstvu nové obzory. A když se filosof stane prezidentem, potom je jeho povinností sloužit těmto cílům o to usilovněji, protože v takovém případě má možnost obklopující ho skutečnost nejen vysvětlovat, ale také formovat. Masaryk byl ve všem, co činil, pragmatikem a realistou, nikoli doktrinářem. Tvrdil, že nemá předem přichystané recepty, jak napravit společnost, ale sází na praktická řešení, tedy oceňuje a podporuje to, co je nejlepší již nyní. Masaryk zastával názor, že nejdůležitější věcí je schopnost vnímat realitu. Nevěřil, že nějaká společenská ideologie může získat monopol na pravdu. Každý člověk, a politik zvláště, by se měl řídit humanitní ideou a měl by jako jednotlivec chtít sloužit celé společnosti: „Snad každý člověk chce být nějakým tím Napoleončíkem, ale stejně člověk normální poslouchá a poslouchá rád.“376 Tato slova byla krédem jeho politické filosofie a po celý život jim zůstal věrný. Nejdůležitější politickou zbraní, jakou používal, bylo duchovno.

Nebylo snad v dějinách lidského myšlení nikoho, kdo by tak náruživě hlásal velikost demokracie, jako to dělal Masaryk. Demokracie byla pro něj údělem lidstva. Tato důslednost a víra ve skutečně dobrou společnost, v níž se demokracie stane způsobem života a světovým názorem, bude traktována sub specie aeternitatis a politika se stane nepolitickou, tj. vzdá 376 Tomáš G. Masaryk: Světová revoluce…, s. 397.

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506542

se fascinace mocí, aby se mohla opřít o mravnost a vědu, způsobovaly, že někdy propadal romantismu či utopismu. Hanus J. Hajek psal, že „Masaryk byl jako politický filosof optimistou, ne-li utopistou“.377 Harold Gordon Skilling konstatoval: „V Masarykově vizi ideální společnosti jistě byly prvky utopie (…).“378 Nicméně Masarykova koncepce demokracie je přes občasné utopické rysy koncepcí vysoce hodnotnou a intelektuálně atraktivní. Masarykovým mimořádně originálním přínosem teorii demokracie je jeho výrazný odpor k tehdejšímu liberalismu. Masaryk ukazoval, že demokracie a liberalismus nejsou nutně přirozenou symbiózou.

Liberalismus totiž otupuje sociální citlivost demokracie a v politické rovině ji redukuje do ryze předmětné a procedurální materie. V opozici ke konceptu liberální demokracie stojí Masarykova demokracie humanitní, jež zcela jistě byla koncepcí mnohem ambicióznější, ale zároveň nepochybně méně realistickou. Nezapomínejme také na to, že Masaryk vytvořil z demokracie rovněž filosofický ideál, jinými slovy řečeno, přenesl demokracii do filosofie, což nikdo jiný neudělal. Je proto třeba souhlasit s názorem Jamese T. Shotwella (1874–1965): „Masarykův život a dílo zůstává inspirací pro všechny svobodné lidi a jeho jméno patří do skupiny nesmrtelných tvůrců naší civilizace.“379 Pokud bychom chtěli Masarykovo politické dědictví shrnout co nejstručněji a zároveň nejvýstižněji, museli bychom o něm říci, že byl filosofem demokracie, mluvčím a vyznavačem demokracie univerzalistické, protože měla obsáhnout nejen politiku, ale celou společenskou skutečnost a v ideové rovině se měla stát druhem jakéhosi nového světového názoru. Masaryk byl demokratem tout court, ztělesněním afirmace demokracie a metaforicky vyjádřeno jej můžeme dokonce nazvat apoštolem demokracie, protože se demokracii plně, bezezbytku obětoval, po celý svůj život demokracii šířil a sloužil jí.380 Podle Alberta Thomase je „Masaryk demokratem. To je celá jeho doktrína.“381 Jaroslav Opat konstatoval, že Masaryk „byl celým svým duchem demokrat“.382 Karl R. Popper říkal, že Masaryk byl „jeden z největších bojovníků za otevře377 Hanus J. Hajek: T. G. Masaryk Revisited…, s. 160.

378 Harold Gordon Skilling: T. G. Masaryk: Against the Current..., s. 36, v češtině: Harold Gordon Skilling: T. G. Masaryk: Proti proudu…, s. 64.

379 Cit. podle Petr Zenkl: T. G. Masaryk…, s. 8.

380 Srov. Marek Bankowicz: Tomasz G. Masaryk – apostoł demokracji, Tygodnik Powszechny, 29 IX 1991.

381 Albert Thomas: Préface. La Leçon de Masaryk, in: Thomas G. Masaryk: Les Problèmes de la Démocratie. Essais Politiques et Sociaux, Paris 1924, s. XII. 382 Jaroslav Opat: Masarykiana a jiné studie II…, s. 68.

100 Ukázka elektronické knihy