Sam se jen pousmál a Ariel kupodivu nic nenamítala, zřejmě se jí zatím nechtělo vracet do samohybných aut a prodávat své tělo. „A kam teď pojedem? Zase do parku?” Ozvala se zpráva v CHATTU. Ariel mrkla na displej, jméno odesílatele ji překvapilo. „Něco důležitého?” zajímal se Sam. Natočila ruku tak, aby si udělal obrázek sám. Zůstaňte co nejvíc v metru. Je tam bezpečněji! AnnieBannie1737 nejspíš změnila názor a rozhodla se pomoci alespoň malou radou. „Na které stanici bývá nejmíň lidí?” zeptal se Sam. „To se nedá říct… jen jsem slyšela, že na některých se nedoporučuje vystupovat nesmrtelným.” Polilo ho horko, opřel se o velkoplošnou obrazovku a snažil se nedat znepokojení najevo. Fakt, že je někdo nesmrtelný, se nedal poznat na první, ba ani na druhý pohled. Museli jste proniknout do nejpřísněji střežené databáze a tam si dané info vyhledat. Metro bylo neustále plné lidí, takřka denně se zde odehrávala přepadení, vraždy a i znásilnění. Který člověk, jenž získal výhodu téměř věčného života, by dobrovolně vlezl do tohoto ďábelského podzemí? Sevřel se mu žaludek. Obsazený domov, drony, nápis na billboardech. Někdo ho sledoval, někdo o něm věděl příliš mnoho. „Na co myslíš?” Škubl sebou a chvíli na Ariel jen přitrouble zíral. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506509