Sam se jen pousmál a Ariel kupodivu nic nenamítala, zřejmě se jí zatím nechtělo vracet do samohybných aut a prodávat své tělo. „A kam teď pojedem? Zase do parku?” Ozvala se zpráva v CHATTU. Ariel mrkla na displej, jméno odesílatele ji překvapilo. „Něco důležitého?” zajímal se Sam. Natočila ruku tak, aby si udělal obrázek sám. Zůstaňte co nejvíc v metru. Je tam bezpečněji! AnnieBannie1737 nejspíš změnila názor a rozhodla se pomoci alespoň malou radou. „Na které stanici bývá nejmíň lidí?” zeptal se Sam. „To se nedá říct… jen jsem slyšela, že na některých se nedoporučuje vystupovat nesmrtelným.” Polilo ho horko, opřel se o velkoplošnou obrazovku a snažil se nedat znepokojení najevo. Fakt, že je někdo nesmrtelný, se nedal poznat na první, ba ani na druhý pohled. Museli jste proniknout do nejpřísněji střežené databáze a tam si dané info vyhledat. Metro bylo neustále plné lidí, takřka denně se zde odehrávala přepadení, vraždy a i znásilnění. Který člověk, jenž získal výhodu téměř věčného života, by dobrovolně vlezl do tohoto ďábelského podzemí? Sevřel se mu žaludek. Obsazený domov, drony, nápis na billboardech. Někdo ho sledoval, někdo o něm věděl příliš mnoho. „Na co myslíš?” Škubl sebou a chvíli na Ariel jen přitrouble zíral. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506509
„Přemýšlím, kam jet.” Příští zastávka: Kbely – konečná stanice, prosíme, vystupte, ozvalo se z reproduktorů. „Znáš to tady?” „Nevzpomínám si, že bych tu někdy byl,” zatvářil se skepticky, když opustili soupravu a ocitli se na liduprázdné stanici. Patřila k novějším v rámci linky D, přesto ji potkal stejný osud jako kdysi Letňany na lince C – vyrostla uprostřed ničeho, a tak ji zejména během dne lidé využívali spíše sporadicky. Kromě naší dvojice stál na opačném konci nástupiště ještě osamělý muž v černém. Kráčeli směrem k výtahům, Sam si jej nedůvěřivě prohlížel, v celku přesně odpovídal popisu chlápka, který možná stále okupoval jeho byt. Byla to náhoda, že stále potkává chlapíky v černém, nebo už trpěl paranoiou?! Nepředstavitelná zlost s ním zevnitř lomcovala a snažila se dostat ven, ale naštěstí se mu ji podařilo ovládnout. Prošli kolem černokněžníka a nastoupili do jednoho z výtahů. Cestou nahoru stáli čelem k sobě a jeden druhému zakrývali výhled na velkou reklamní obrazovku přesahující celou stěnu na jedné a dveře na druhé straně. Sam se pokoušel nemyslet na svou mizernou situaci a zaujal ho právě běžící, barvami hrající spot ohledně nákupu superchytrých domů v satelitních předměstích Prahy. Obraz však náhle zmizel a byl nahrazen bílým nápisem na černém pozadí. NEVADÍ TI, ŽE UMŘE I ONA?!
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506509
Vyvalil oči, několikrát zamrkal, pohnul hlavou doprava a doleva, aby se ujistil, že je to skutečnost. „Co to děláš?” podivovala se Ariel. „Nic, protahuju se. Bolí mě za krkem.” Záhy zbledla i ona, jako by se jí veškerý život z těla vytratil. Chvíli zírala na stěnu za Samem, ale pak sklopila oči a nervózně těkala z ukazatele pater na podlahu a obráceně. Sotva výtah zastavil a dveře se otevřely, vyběhla ven takovou rychlostí a než se Sam vzpamatoval, zmizela kdesi mezi zastávkami autobusů. Bleskově se ohlédl, aby prozkoumal stěnu za sebou, ale nápis, který tam místo reklamy stál, zmizel dřív, než jej stačil celý přečíst. Podařilo se mu zachytit pouze dvě slova, jež zřejmě tvořila základ oznámení, které způsobilo Arielin zběsilý úprk. ZABIJE TĚ Zůstal stát před vstupem do výtahu, rozhlížel se po okolí. Nejspíš tu opravdu nikdy nebyl, ani trochu mu zdejší prostředí nepřipadalo známé. Prozkoumal nejdřív všechny lidi, každého pozoroval několik sekund a snažil se určit, zda by mohl či nemohl být původcem podivností s reklamními bannery. Následně prohledal nebe, ale žádný podezřelý dron nezaznamenal. Uvědomil si jednu velmi podstatnou věc – pokud ho někdo neustále sledoval a záměrně nechával naživu, aby se nemusel zbavovat i Ariel, měl nyní volné pole působnosti.
100 Ukázka elektronické knihy