Zdeněk Pospíšil
Kupříkladu to, že čím dále více lidí je nesezda‑ ných (objektivní fakt), nabízí spoustu možností, které jsou zdrojem velmi rozdílné intepretace. Jedním ze závěrů může být to, že tradiční rodi‑ na ztrácí svou ekonomickou funkci, dalším, že prodlužující se průměrný věk vede k „vyhoření“ vztahu. Frekventovaným důvodem bývá i „ne‑ předpokládaná“ změna partnera, respektive zvětšující se „jiné chápání“. Častou příčinou je i „dobrodružství“ nebo doma nepřípustné prak‑ tiky. Vyjmenoval jsem pouze některé „vnitřní“ důvody, které nelze svést na sexuální orientaci, respektive na její přiznání. Ironicky bych řekl, že nevstupují do právně zakotveného svazku ti, kteří uvažují o své budoucnosti. Ti, kteří si na začátku nepřipustili, že život je obvykle také změna, setrvávají ve svazku nebo se rozvádějí.
Kam kráčí civilizace? Domníváme se, že naše civilizace je prozatím vrcholem historie člověka. Uvědomujeme si, že zkoumat minulost je obtížné, přináší mnohá překvapení, korekci názorů na vývoj, časové upřesnění i mnoho dalšího. Jak by potvrdili archeologové a antropologové, jedná se nekonečné dobrodružství poznání. Sociologové a jejich výzkumy popisují naši přítomnost
TISK_Tuseni mozne budoucnosti.indd 98
98
25.02.2022 13:45:36
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506492
Tušení (možné) budoucnosti
a predikce budoucího stavu i možné perspektivy. Zatímco psychiatři se dříve zabývali poruchami vědomí individua, začínají dnes studovat i příčiny „úchylek“ ve vědomí společnosti (komunity). Zejména mezi politiky je oblíbené rčení, že budoucnost je věštění z křišťálové koule. (Pý‑ thie v Delfách pravděpodobně „poskytovala svá vidění“ pod vlivem přírodních omamných plynů.) Usnadňují si tím predikci budoucího stavu společnosti i to, že se mohou šeredně mýlit. Technologický vývoj a vědecké pozná‑ ní tuto okolnost nejen připouštějí, ale pracují s pochybnostmi a omylem jako faktorem další evoluce. To, že poznání platí pouze za daných okolností (podmínek) je nejen respektováno, ale i využíváno. Můžeme se dohadovat, zda je obtížnější zabývat se minulostí, nebo budoucností. Zatímco u minulosti můžeme kromě domněnek zkoumat i doložitelné důkazy, u budoucnosti se můžeme dohadovat (vidět) o scénářích vývoje. Obecně se jedná o „střet“ potvrzeného (ověřeného)
TISK_Tuseni mozne budoucnosti.indd 99
99
25.02.2022 13:45:36
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506492
Zdeněk Pospíšil
poznatku s předpokladem, chcete‑li s hypotézou nebo vizí. Naše poznání ukazuje, prakticky asi nezpochybnitelně, že pokročilé technologie se stávají vrcholem současného vývoje a zakládají jeho další evoluci. Je však třeba podívat se na problém i z druhé strany. Tedy jak technický vývoj přispívá k upevňování či rozkolísávání hodnot. Na jedné straně vidíme, že společnost čím dál obtížněji přijímá násilí a vyvíjí se směrem k humanizmu. Na druhé straně dochází k rozkolísání hodnot, ztrátě sounáležitosti lidí, k jejich osamění. Individualizmus je dnes zpravidla prezentován také jako odpovědnost každého člověka za svá rozhodnutí. Zodpovědné individuální rozhodnutí se stalo nejen součástí života, ale i oficiální ideologií. Pozorujeme ovšem, že střet individuálního úspěchu v ekonomice i politice a kolektivního (stádního) rozdělování produktu (kořisti) může plodit nenávist, závist i ozbrojený boj a snahu o zmocnění se majetku a „výsad“ druhých. Velmi frekventovanými výrazy se v souvislosti s promořováním společnosti a očkováním staly pojmy „kolektivní a stádní“ imunita. Je třeba však tyto pojmy rozlišovat. Zatímco stádní imunita (v užším slova smyslu) se týká
TISK_Tuseni mozne budoucnosti.indd 100
100
Ukázka elektronické knihy
25.02.2022 13:45:36