iii. Jak změnu klimatu neřešit Podobná situace se opakuje po celém světě. Na Fidži se vláda spojila s jednou japonskou technologickou firmou a pověřila ji úkolem zajistit solární energii pro odlehlé osady. Firma zřídila centralizovanou solární jednotku pro vesnici Rukua. Premiér Fidži Frank Bainimarama hrdě prohlásil, že zajištění „spolehlivého zdroje energie nepochybně otevře řadu příležitostí k rozvoji“.15 Celá Rukua byla pochopitelně vyhlídkou na získání přístupu k elektřině vzrušená a chtěla toho patřičně využít. Více než třicet místních domácností si tak nakoupilo ledničky. Solární soustava, která nebyla součástí centrální sítě, však bohužel nebyla schopna zajistit proud pro více než tři ledničky zároveň a energie z baterií byla každou noc za chvíli zcela vyčerpána. Šest domácností to přimělo zakoupit si naftové generátory. Výzkumníci, kteří tento projekt studovali, museli konstatovat: „Rukua nyní k zajištění dodávek elektřiny spotřebovává zhruba třikrát více fosilních paliv než před instalací soustavy obnovitelných zdrojů.“ Autoři studie poněkud zdrženlivými slovy usoudili, že tento projekt „nenaplnil potřebu posílit odolnost komunity“.16 Solární panely určité přínosy mají, umožňují například nabít mobilní telefon nebo svítit si v noci. Nepřinášejí ale nic, co by mohlo být motorem rozvoje. Často se tvrdí, že solární osvětlení umožňuje učit se po setmění, což přispívá ke zlepšené úrovni vzdělání. První kontrolovaná studie tohoto druhu, která vznikla v Indii v roce 2017, však ukázala, že solární elektřina nemá žádný vliv na dobu strávenou studiem nebo výukou. Také zjistila, že solární energie nepřispívá k prodloužení doby práce, nezvyšuje úspory ani výdaje, nepodporuje podnikání ani rozvoj v širším slova smyslu. Solární panely tedy nejsou tím, co lidé s ohledem na přístup k elektřině chtějí nejvíc. Z průzkumu u domácností v Tanzanii plyne, že téměř devadesát procent z nich chce mít přístup k rozvodné síti.17 Průzkumy u Afričanů po celém kontinentu navíc zjišťují, že solární panely přinášejí mnohem méně užitku, než kolik stojí. Jejich přínos pro průměrnou soukromou osobu má hodnotu jen 30–41 % jejich celkových nákladů. A i v případě započtení dodatečných zdravotních přínosů, jako je menší znečištění vnitřního ovzduší petrolejovými lampami, budou mít solární panely pro průměrného Afričana pravděpodobně menší hodnotu než to, co za jejich instalaci platí bohatí lidé s dobrými úmysly.18 V bohatých zemích, které se vzrušeně zajímají o klima, se vlády pokoušejí protlačit do rozvodných sítí více obnovitelné energie pomocí regulací a subvencí. Výsledky takového přístupu vidíme v Německu i Evropské unii jako celku. Německou strategii pro obnovitelné energetické zdroje, takzvanou Energiewende, vychvalují zelení aktivisté a politici po celém světě. V rámci této politiky země za jedno desetiletí přešla od jaderných a fosilních zdrojů k energii
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506458